LEX (www.gunlex.cz)

  • příspěvků
    23
  • komentářů
    723 909
  • zobrazení
    1 234

O blogu

Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní

logo.png.39d59000ace709c9e6ec435d25ce88e

Příspěvky v blogu

Poky

Česko podalo k Soudnímu dvoru EU žalobu na neplatnost směrnice o kontrole zbraní

V souladu se svými dlouhodobými postoji podala dnes, ve středu 9. srpna 2017, Česká republika žalobu k Soudnímu dvoru EU na zrušení novely směrnice o zbraních. Žalobu proti Evropskému parlamentu a Radě podal vládní zmocněnec pro zastupování ČR před Soudním dvorem EU, který text vypracoval ve spolupráci s Ministerstvem vnitra. Současně s požadavkem na zrušení směrnice podává ČR také návrh na odklad účinnosti směrnice, o kterém by mělo být rozhodnuto během několika měsíců. 

Ministerstvo vnitra považuje žalobu za jedinou možnost, jak ochránit stovky tisíc slušných legálních držitelů zbraní v ČR. „Takto masivní trestání slušných držitelů zbraní je pro nás nepřijatelné, protože zakazování legálně držených zbraní nemá žádnou souvislost s bojem proti terorismu. Nejde jen o nesmyslné rozhodnutí, které opět naruší důvěru lidí v EU, ale implementace směrnice navíc může negativně ohrozit vnitřní bezpečnost ČR, protože velké množství zbraní by mohlo přejít na černý trh. V takovémto případě je žaloba a požadavek na zrušení směrnice naší jedinou možností, jak můžeme své občany před dopady odzbrojovací směrnice ochránit,“ uvedl ministr vnitra Milan Chovanec s tím, že Evropský parlament a Rada nemůže takto nepřiměřeně zasahovat do postavení členských státu a jejich občanů. Věcné shrnutí žaloby naleznete v příloze.

Věcné_shrnutí_žaloby.pdf


Ministerstvo vnitra současně s podáním žaloby připravuje novou právní úpravu držení zbraní, která zajistí vysoký standard ochrany vnitřního pořádku a bezpečnosti. V budoucí právní úpravě zachováme to, co v ČR funguje, např. požadavky na držitele zbrojních průkazů.

Česko uvádí pro zrušení směrnice celkem čtyři žalobní důvody:

  • Unijní zákonodárce přijetím směrnice překročil své pravomoci. Ačkoliv byla směrnice přijata za účelem odstranění překážek vnitřního trhu, jejím skutečným cílem je výhradně boj proti terorismu a jiné závažné trestné činnosti. Unijní zákonodárce však k přijímání harmonizačních opatření v této oblasti nemá pravomoc.
  • Unijní zákonodárce přijetím směrnice porušil zásadu proporcionality, jelikož se nezabýval otázkou přiměřenosti zaváděných opatření a neprovedl posouzení dopadů. To následně vedlo k tomu, že přijal opatření zjevně nezpůsobilá a nepřiměřená vzhledem ke sledovanému cíli – směrnice tak např. plošně zakazuje druhy zbraní, které se k páchání terorismu či jiné trestné činnosti v Evropě vůbec neužívají.
  • Směrnice je v rozporu se zásadou právní jistoty. Celá řada ustanovení napadené směrnice totiž není dostatečně jasná a přesná, aby umožnila dotčeným osobám jednoznačně rozpoznat jejich práva a povinnosti.
  • Směrnice má diskriminační povahu – umožňuje výjimku ze zákazu držení zbraní, která ale může dopadnout výhradně na švýcarský systém ponechávání vojenských zbraní při ukončení vojenské služby, aniž by stejné výjimky mohly využít ostatní státy.

Směrnice mj. zakazuje:

  • poloautomatické zbraně upravené z automatických zbraní,
  • poloautomatické zbraně vybavené sklopnou nebo teleskopickou pažbou,
  • poloautomatické zbraně na základě kapacity zásobníku, který je do nich zrovna vložen, tzn. více než 20 nábojů pro krátké a 10 pro dlouhé zbraně,
  • směrnice zavádí povinnost registrovat nově vyrobené předovky – repliky historických zbraní používané např. v rekonstrukci bitvy u Slavkova – a povinnost registrovat některé poplašné, signální i znehodnocené zbraně,
  • změny se dle směrnice mají dotknout prakticky všech držitelů zbrojních průkazů, kterých je v ČR cca 300 tisíc, současně také blíže neurčeného počtu držitelů znehodnocených zbraní, poplašných zbraní a předovek i zásobníků, které zatím nepodléhají žádné evidenci.



Lucie Nováková
ředitelka odboru tisku a public relations

Poky

Sněmovní výbor pro bezpečnost podpořil deseti hlasy proti jednomu návrh změny ústavního zákona o bezpečnosti ČR, ve kterém skupina poslanců chce dát občanům právo nabývat, držet a nosit zbraň a případně ji použít pro při zajišťování bezpečnosti státu. Toto právo přitom může být omezeno zákonem, „je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům“.

Poslanci na jednom z dřívějších zasedání bezpečnostního výboru Sněmovny
 
 

 

středa 19. dubna 2017, 15:38

Jediný odstavec o dvou větách vyvolal ve výboru dlouhou a emotivní diskusi, ve které se proti návrhu ostře vymezili pouze lidovec Ivan Gabal a Helena Válková (ANO).

Jak uvedla Válková, tento návrh je jen příležitostí pro některé poslance ke zviditelnění. Podle ní totiž české zákony již dostatečná pravidla pro držení zbraní pro případy zásahu, hrozí-li nebezpečí ohrožení života, zdraví či majetku, aniž by se přitom člověk dostal do rozporu s trestním právem, obsahují.

„Nemyslím si, že by se přijetím této novely zvýšila obranyschopnost země. A její dopad na politiku EU bude nulový,“ prohlásila.

Novela pustí 360 tisíc zbraní k nošení na veřejnosti bez výcviku, kontroly, velení, bez psychotestů, bez rozkazu. To bude anarchie.poslanec Ivan Gabal (KDU-ČSL)

Reagovala tak na Bohuslava Chalupu (ANO), který podotkl, že česká navrhovaná změna „je signálem Evropské unii, že si Češi nenechají dělat na hlavu“. Podle Válkové je úsměvné si myslet, že EU naše rozhodnutí nějak poznamená.

Korte: Směrnice EU je pitomá

Podle Daniela Korteho (TOP 09) Evropská komise reagovala hystericky na masakry v Paříži a Bruselu schválením směrnice, která má omezit legální držitele zbraní. Návrh českých poslanců „je reakcí na tuto pitomou směrnici“, prohlásil. Jak dodal, naštěstí směrnice prošla nakonec podle něho v neškodné podobě, protože kdyby byla schválena její původní přísná podoba, pak by v ČR hrozilo „ztrácení“ zbraní, a tím by se dosáhlo pravého opaku.

Jak uvedla expertka ODS na bezpečnostní politiku Jana Černochová, ČR by si neměla nechat nikým „kecat do toho, co má ve své ústavě“. Směrnice EU, která byla schválena v umírněnější podobě, než byla původně navrhovaná, není „neškodná“.
„Tady jde o princip,“ řekla naléhavě. „Jestli teď couvneme o milimetr, tak nás maj...“ dodala.

Gabal varuje před anarchií

Největší emoce vzbudil Gabal. Pokud podle něho projde návrh, pak se ČR dostane na úroveň států Latinské a Jižní Ameriky 19. století, tedy zemí, kde je volné nošení zbraně, kde je největší zločinnost a vládnou mafie. „Musíme si vybrat, kam chceme patřit,“ řekl. Upozornil na to, že právo na zbraň není obsaženo z žádném seznamu práv.

„Novela pustí 360 tisíc zbraní k nošení na veřejnosti bez výcviku, kontroly, velení, bez psychotestů, bez rozkazu. To bude anarchie,“ prohlásil Gabal. Návrh je, jak uvedl, protiústavní a nekulturní. Jeho autoři by nedostali ani zápočet na vysoké škole. Podle něho není možné měnit ústavní podmínky pro hobby pár procent lidí.

Reakce na vnější podmínky v Evropě

Proti tomu se ohradil Chalupa. „Jsme-li šestou nejbezpečnější zemí, žádná anarchie nebude. Lidi nezačnou blbnout,“ řekl. „Lidé se zbrojním průkazem jsou ti nejprověřenější v ČR,” dodal.

Bronislav Schwarz (ANO) uvedl, že český zákon upravující držbu zbraní je dobrý. „Lidé, kteří mají na to, držet zbraň, ji budou dál mít. A těm, kdo na to nemají, tak těm ani tento ústavní zákon právo zbraň držet nedá,“ řekl.

Podle mluvčího navrhovatelů předsedy výboru Romana Váni (ČSSD) není cílem jejich návrhu zvyšovat počet zbraní mezi občany či dokonce měnit pravidla pro jejich držení, jak tvrdí kritici návrhu. ČR má, jak prohlásil, velmi dobře nastavené podmínky pro získání zbraně, a kdyby se neměnily vnější podmínky v Evropě, pak by o změně české legislativy nikdy nepřemýšleli.

„To, že občané mají právo se bránit, nemá být zpochybňováno,“ řekl Váňa. 
Zpravodaj výboru Martin Lank jej doplnil tím, že návrh nelze vnímat jako výzvu k ozbrojování. Jak dodal, mezi 300 tisíci držitelů zbrojních průkazů je řada policistů či vojáků, a bylo by chybou nevyužít těchto lidí vycvičených k zacházení se zbraní v případě jakéhokoliv ohrožení.

Poky

Praha - Majitelé legálně držených zbraní by mohli dostat právo zasáhnout v případě potřeby k zajištění bezpečnosti Česka. Předpokládá to poslanecký návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti, který po včerejším (12.4.2017) úvodním kole Sněmovna poslala k projednání do ústavně-právního výboru a do bezpečnostního výboru. Díky zkrácení legislativních lhůt by dolní komora mohla předlohu schvalovat už v červnu, podle kritiků je zbytečná. Aby platila, musela by se pro ni v obou parlamentních komorách vyslovit třípětinová většina.

Motivem pro sepsání novely byla i změna evropské směrnice, která vlastnictví zbraní zpřísní. Česko proti ní chystá žalobu. Předloha je podle zástupce předkladatelů Romana Váni (ČSSD) signálem, že Česko legálním držitelům zbraní důvěřuje a nehodlá je odzbrojit. "Cílem je udržet všechny zbraně v legální sféře," zdůraznil.

Další ze spoluautorek Jana Černochová (ODS) označila za nesmysly informace, že díky předloze by vznikaly nekontrolované domobrany nebo že lidé budou brát spravedlnost do svých rukou. Podle Zdeňka Ondráčka (KSČM) je navrhovaný zákon legální opatření, jak směrnici nezačlenit do českých zákonů.

Za předvolební populismus pokládá návrh předseda TOP 09 Miroslav Kalousek, byť tato strana podle něho s evropskou směrnicí nesouhlasí. Za nesmyslné označil Kalousek tvrzení, že evropský předpis je odzbrojovací. "Zasahovat kvůli tomu do ústavy je nesmysl ještě větší," řekl. Souhlasili s ním například ministr obrany Martin Stropnický a Ivan Pilný (oba ANO). "Pokud chce někdo bránit republiky, máme aktivní zálohy. Zákon je zbytečný," uvedl Pilný. Stropnický chce záležitost řešit brannými spolky.

Ke kritikům se přidal Ivan Gabal (KDU-ČSL). "Máme ohýbat českou ústavu kvůli tomu, že chceme podlézt laťku jedné evropské směrnice?," tázal se.

Cílem novely, jak píší autoři z řad ČSSD, ANO, KSČM a ODS, není zakotvení držení zbraní jako základního práva. Lidé by mohli převzít bezpečnostní povinnosti ve větším rozsahu, než mohou být uloženy všem. Česko by výslovně uznalo, že držení a nošení zbraní, pokud je v souladu se zákonem, je součástí zajišťování jeho bezpečnosti.

Ústavní předloha konkrétně uvádí, že čeští občané mají právo nabývat, držet a nosit zbraně k naplňování úkolů při zajišťování bezpečnosti státu. Podmínky a omezení tohoto práva může přinést běžný zákon, "je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životů a zdraví nebo pro předcházení trestným činům".

Předkladatelé zdůrazňují, že novela nevybízí k hromadnému ozbrojování občanů a ani nemá vést ke zvýšení počtu případů reálného použití zbraně. Stát by se předlohou podle nich přihlásil ke spolupráci s legálními držiteli zbraní. Za příklad dávají autoři mimo jiné obranu proti teroristům.

Nynější zákonné podmínky pro držení zbraní by platit nepřestaly. Z důvodové zprávy vyplývá, že v budoucnu by Česko mělo dvě zákonné úpravy držení zbraní. Jeden zákon by se týkal zbraní například pro lov, sport, sběratelství a čistě soukromé využití, jenž by celkově přejímal evropskou směrnici. Druhý zákon by navazoval na nynější úpravu ústavního zákona a zakotvil by práva a povinnosti osob v nabývání, držení a nošení pro potřeby a výkon státní správy.

Projednávání předlohy vyvolalo zájem veřejnosti. Z galerie pro hosty sledovalo více než dvouhodinovou debatu pět desítek lidí.

Poky

Střelci a majitelé legálních zbraní v České republice!

Musíme nyní co nejvíce oslovit poslance Parlamentu ČR, aby podpořili ústavní právo na zbraň a musí nás být co nejvíce, aby tlak na ně byl dostačující!!!

Dne 14. března 2017 totiž schválil Evropský parlament směrnici Evropské komise, která v celé EU výrazně omezí vlastnictví a režim nakládání se všemi typy doposud legálních zbraní v rukou slušných a zákona dbalých občanů. Zkrátí se platnost zbrojního průkazu z 10 na 5 let, omezí se ZP pro mladé sportovce a myslivce do 18 let, všechny již znehodnocené zbraně visící na stěnách se budou muset registrovat, jakož i primitivní předovky na černý prach, dále všechny obyčejné a doposud volně držené poplašné a signální zbraně. Doposud všechny bezproblémové samonabíjecí zbraně na zbrojní průkaz, do kterých existuje zásobník s větší kapacitou, než bude směrnicí dovoleno, se rovnou stanou nebo mohou stát zakázanými (pokud bude do nich zakázaný zásobník vložen), případně je bude možné vlastnit pouze dočasně…

Výsledkem bude drastická šikana slušných občanů, likvidace rekonstrukcích historických bitev všech období, ohrožení výchovy mladých sportovců a myslivců, výrazné omezení možnosti občana se spravedlivě bránit, omezení obranyschopnosti celého státu a omezení zbraní určených pro výkon práva myslivosti. Navíc i tento drastický zásah do našich práv je ověřeně jen prvním krokem, po němž budou následovat další, zakazující úplně všechno – pokud tedy tento projde a tím otevře cestu dalším a dalším zákazům...

Po formálním potvrzení Radou EU má navíc nyní ČR pouhých 15 měsíců na to, implementovat výše uvedená zásadní omezení práv držitelů zbraní do českých zákonů.

V naší poslanecké sněmovně se v nejbližších týdnech bude projednávat návrh na změnu ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (sněmovní tisk 1021 www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=1021), který má zakotvit ústavní právo na legální zbraň, což by umožnilo zachovat naši stávající osvědčenou českou zbraňovou legislativu a vyhnout se tak tvrdým dopadům implementace směrnice EU o zbraních.

A co může každý z nás/vás právě teď udělat?

Navštivte poslance a žádejte po nich podporu osobně!!! Popřípadě alespoň napište maximu poslanců, každému zvlášť osobní mail, ve kterém budete žádat o podporu uvedené změny ústavního zákona č. 110/1998 Sb.

Prosíme, konejte! Nespoléhejte se na to, že to za vás udělá někdo jiný a „že to nějak dopadne!“

Navíc, velmi to spěchá, začněte proto hned… (nejlépe již zítra!) Samozřejmě, maximálně šiřte tuto výzvu všemi svými dostupnými prostředky, aby se zapojilo co nejvíce lidí!

Jsme pevně přesvědčeni, že budoucnost nám všem za naše současné úsilí poděkuje!

 

S úctou a poděkováním všem zodpovědným

Za výbor Petice: Mgr. Pavel Černý, Jaroslav Pekařík
Za myslivce, ČMMJ: Ing. Bohumil Straka, Ph.D.
Za sdružení LEX: Ing. Tomáš Trávníček - prezident


Text společné výzvy byl zveřejněn v článku na webových stránkách LEX, viz. http://gunlex.cz/clanky/hlavni-clanky/75-dulezite/2708-spolecna-vyzva-strelcum-a-majitelum-legalnich-zbrani-v-ceske-republice


Na konci článku najdete ke stažení wordovský dokument se seznamem emailových adres všech poslaců PSP ČR.


Neoslovujte prosím ale ty z poslanců, kteří „jsou již přesvědčení“ nebo zjevně dlouhodobě na naší straně (zejména navrhovatele novely – viz seznam: Roman Váňa, Milan Chovanec, Igor Jakubčík, Zuzka Bebarová Rujbrová, Bronislav Schwarz, Robin Böhnisch, Jan Birke, Miroslava Strnadlová, Vítězslav Jandák, Jiří Zemánek, Jiří Koskuba, Jaroslav Foldyna, František Adámek, Jiří Petrů, Jana Černochová, Dana Váhalová, Petr Kořenek, Jaroslav Krákora, Karel Černý, Pavel Havíř, Leo Luzar, Pavel Antonín, Zdeněk Soukup, Martin Kolovratník, Pavel Plzák, Miloš Babiš, Pavel Čihák, David Kasal, Zdeněk Ondráček, Ivo Pojezný, Václav Snopek, Stanislav Mackovík, Josef Zahradníček, Josef Šenfeld, Vojtěch Adam).

Nenechte se ale při případném jednání s poslanci oklamat záměrně nepravdivou protiargumentací nebo tvrzením, že se v problematice vůbec nevyznají nebo že ústavní změna je „nepotřebná“, „neúčinná“, „zbytečná“ apod. Taktéž se nedejte balamutit sliby „podání žaloby proti směrnici“. Pokud sami nemáte dostatek argumentů pro jednání (či psaní mailů), přečtěte si aktuální oficiální stanovisko sdružení LEX k EU směrnici

Členové LEX mohou o této výzvě diskutovat na členském fóru v tomto tématu: http://gunlex.cz/forum/viewtopic.php?f=19&t=2100
Poky

napsal Skogen

V poslední době hladinu veřejného zájmu a mediálního prostoru čeří návrh ministra vnitra Chovance na změnu ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (nikoliv Ústavy samotné) včleněním tzv. ústavního dodatku na právo občanů České republiky nabývat, držet a nosit zbraň za podmínek stanovených zákonem. Hned v úvodu poznamenám, že jsem zastáncem navrhované změny a pokusím se zde svůj postoj občana a držitele zbrojního průkazu obhájit a objasnit. Pokládám to za důležité zejména z důvodu nepřesných interpretací z mediálních zkratek a všeobecně nízké informovanosti veřejného prostoru.

 

Prakticky ihned totiž bylo možné v médiích zaznamenat dramatické titulky:

„Zastřel si svého teroristu“ – Hospodářské noviny

„Vnitro chce dát lidem se zbraní ústavní právo na zastřelení teroristy“ – iDnes

„Dát lidem právo zastřelit teroristu? Chovanec to schytal“ – Týden

„Občané by měli mít právo zastřelit teroristu, navrhuje vnitro“ – Echo24

„Chovanec by střílel, ale vláda mu moc nerozumí. Jeden ministr má dokonce jenom nůž“  Seznam.cz

„Občan ve zbrani? Podle kritiků je Chovancova novela zbytečná“ – Česká televize

V čem tzv. „změna Ústavy“ spočívá?

V doplnění odstavce do ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, kdy navrhovaný odstavec (3) zní:

Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky. Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.“.

V kontextu i s uvedeným odstavcem by nově ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, zněl:

*****

Čl. 3

(1) Bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby.

(2) Státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky. Rozsah povinností a další podrobnosti stanoví zákon.

(3) Občané České republiky mají právo nabývat, držet a nosit zbraně a střelivo za účelem ochrany životů, zdraví a majetkových hodnot a podílet se tak na zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky. Podmínky a podrobnosti stanoví zákon.

*****

Toť celé. Nic dalšího změna neobsahuje a ničeho jiného se netýká. Především je třeba zmínit, že dodatek hovoří výslovně o právu nabývat, držet a nosit zbraň, ale vůbec nijak se nevěnuje použití zbraně. Nikde se nezmiňuje střelba po teroristech, nikde se nehovoří o tom, že by občané měli být jakousi ozbrojenou složkou, anebo čímkoliv podobným. Uveďme tuto mediální zkratku, ale i přirozenou povrchní představu plynoucí s neinformovanosti, na pravou míru.

 

Udělá dodatek ústavního zákona o bezpečnosti z České republiky „Divoký západ“?

Dodatek výslovně uvádí, že podmínky a podrobnosti stanoví zákon a tím je míněn zejména zákon 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu v platném znění, který specifikuje nabývání, držení a nošení zbraní. Na tom se však vůbec nic nemění.

Samotnému použití zbraně k ochraně života, zdraví nebo majetku se pak navrhovaný dodatek vůbec nevěnuje. Použití zbraně vůči někomu druhému legitimizuje § 28 a § 29 obecné části Zákona č. 40/2009 Sb – trestního zákona. Zmíněné dva paragrafy jsou jediným případem, kdy lze dle českého práva beztrestně použít zbraň za účelem ochrany života, zdraví nebo majetku, pojďme se na ně podívat podrobněji.

Oba patří do kategorie paragrafů tzv. „vylučujících protiprávnost“, čili při splnění daných podmínek není osoba za své jinak trestné jednání trestně odpovědná.

Proč vyloučení protiprávnosti a proč neodpovědnost za své jednání? Protože je zřejmé, že použitím zbraně proti někomu tomu někomu ubližujeme. Pácháme na něm násilí, které je jinak trestné. Toto jednoduché pojetí by nám bylo stačilo, kdybychom všichni ctili zákon a dobré mravy. Všichni tak však nečiníme, a proto známe i pojem „útočník“ a pojem „zájem chráněný zákonem“, což jsme mimo jiné my všichni, kteří zákon dodržujeme.

Nyní paragrafové znění nutné obrany:

*****

  • 29 Nutná obrana

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

*****

Z paragrafového znění vyplývá, že aby bylo možno použít zbraň pro sebeobranu, musí v danou chvíli bezprostředně (a nepochybně) hrozit útok na objekt, který je chráněn trestním zákonem. A zákon v tu chvíli chrání vás. Chrání však i vašeho blízkého, souseda nebo jen náhodného kolemjdoucího. Hrozí-li jim přímo útok, anebo probíhá-li (trvá-li) v danou chvíli útok na ně, smíte v nutné obraně proti útočníkovi zbraň použít. Pokud…

– Pokud už útok neustal a útočník už třeba není na útěku. Pak útok nehrozí ani netrvá a jedná se už výhradně o záležitost pro Policii a orgány činné v trestním řízení. O nutnou obranu by se zde už nejednalo.

– Pokud dle odstavce 2 není obrana zcela zjevně nepřiměřená útoku. Zde je nutno vyzvednout ono „zcela zjevně“. Naprosto logicky se totiž nelze bránit razancí a silou menší, než je razance a síla útoku. Musí se tedy jednat o vážné ohrožení a tím rozhodně není hádka na parkovišti, facka, štulec nebo křivý pohled… Pokud by byla použita zbraň v takovém případě, nejspíš přijde natvrdo obžaloba za ublížení na zdraví, zabití, anebo rovnou vraždu. Žádná nutná obrana.

– Pokud se nejedná o tzv. domnělou neboli „putativní“ obranu, kdy je útok ve skutečnosti hrubým žertem, anebo zastrašováním a vyhrožováním bez faktické hrozby vážné újmy. Ani zde se o nutnou obranu nejedná.

Ve všech případech by použití zbraně znamenalo sbohem svobodo, sbohem profesní a soukromý živote, uvidíme se třeba za dvanáct let a s handicapem. A už samozřejmě bez zbrojáku. Naše legislativa je vůči použití zbraně skutečně velice přísná a soudy jsou ještě přísnější.

Pro úplnost doplním i tzv.  krajní nouzi, ačkoliv je z hlediska navrhovaného dodatku méně podstatná:

*****

  • 28 Krajní nouze

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

*****

Podstatným rozdílem mezi krajní nouzí a nutnou obranou je, že se hovoří o nebezpečí a nikoliv o útoku. Jako příklad krajní nouze lze uvést rozbití cizích dveří či okna, jestliže se za nimi nachází osoba nutně vyžadující zdravotní pomoc. Nikdo vás za poškození cizí věci a vloupání v takovém případě trestat nebude. S použitím zbraně v krajní nouzi by v úvahu mohlo připadat napadení psem. Pes je z hlediska zákona věcí, nejedná se tedy o útočníka, a platí, že jeho život má před zákonem menší hodnotu, než je hodnota lidského zdraví. Při napadení psem, pokud nejste figurant (ten je povinen „napadení“ snášet), tedy použijete zbraň v krajní nouzi, nikoliv v nutné obraně. O nutnou obranu by se však už jednalo, pokud by na vás psa poštval jeho majitel – použil by proti vám psa jako prostředek.

Toto jsou jediné dvě zákonné možnosti v rámci kterých lze použít zbraň k ochraně života, zdraví nebo majetku. Tyto paragrafy se navrhovanou změnou nijak nemění!

Každý soudný tedy vidí, že není možné začít honit nějaké teroristy, tím méně začít nazdařbůh po lidech střílet na základě nějaké domněnky. Zákon zná pouze útočníka a zájem chráněný zákonem, žádného teroristu nezmiňuje a žádná privilegia navíc neuděluje. Jestliže člověku přímo hrozí, anebo vůči němu trvá, útok opravňující k použití zbraně, je naprosto jedno, jestli je útočníkem terorista, traktorista, nebo jehovista. Útok je útok a nutná obrana je nutná obrana. Každý držitel zbrojního průkazu a legální vlastník zbraně toto velmi dobře ví.

Zastánci současné právní úpravy nabývání, držení a nošení zbraní, ke kterým se počítám i já, argumentují dobrou vyvážeností, praktičností a propracovaností české zbraňové legislativy, která vede ke skutečnosti, že ačkoliv máme jednu z nejliberálnějších legislativ na světě, máme zároveň velice nízkou kriminalitu. Odpůrci se odvolávají zejména na to, že s větší dostupností a zastoupením zbraní ve společnosti stoupne jejich zneužívání a počet trestných činů se zbraní spáchaných jejich legálními držiteli.

Zde je třeba říci, že tak jako použití zbraně se navrhovaným dodatkem nijak nemění, ani podmínky získání se od současných nebudou nijak lišit. Nejedná se o absolutní nárokové právo jako v USA, kde si každý občan smí pořídit zbraň (ne tak už ji nosit a použít, to se v jednotlivých státech USA liší), ale o právo podmíněné zákonem. Zákon říká, že žadatel o zbrojní průkaz musí:

– mít nejméně 21 let,

– být občanem ČR,

– být svéprávný,

– být zdravotně způsobilý – posuzuje praktický lékař dle taxativně určených diagnóz i subjektivních měřítek, takže si může vyžádat psychologický posudek,

– být bezúhonný, týká se trestných činů – posuzuje PČR,

– být spolehlivý, týká se přestupků – posuzuje místní samospráva.

 

Podrobněji zde: http://www.zbrojniprukazy.cz/podminky-ziskani-zbrojniho-prukazu/

 

Co na to čísla?

Co se týče úměry dostupnosti zbraní x trestné činnosti páchané se zbraní, neplatí, že by se jednalo o úměru přímou, jak odpůrci implikují. Nejlépe neexistující vztah vyplyne při srovnání, kdy v případě Spojených států amerických lze porovnat účinek restriktivních a liberálních pravidel pro držení zbraní s počtem spáchaných vražd na 100 tisíc obyvatel (2014):

Kalifornie (restriktivní): 4,6 vražd / 100 tis. ob.

Texas (liberální): 4,3 vraždy / 100 tis. ob.

Washington D.C. (restriktivní): 15,9 vražd / 100 tis. ob

Kentucky (liberální): 3,8 vraždy / 100 tis. ob.

 

Zdroj: http://machpetrmach.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=450878

Ještě vhodnější argumentací než Spojenými státy s odlišnou tradicí bude srovnání Německa a České republiky.

V Německu platí velmi přísná právní úprava, vzhledem ke které je pro běžného občana takřka nemožné vlastnit a držet zbraň, tedy úprava restriktivní. V České republice je naopak zákonným právem občana při splnění podmínek zbraň vlastnit, máme tedy úpravu vcelku liberální. Srovnáme-li statistiky za rok 2014, které navíc nezahrnují ani specifika současné vysoké míry migrace, pak platí tato čísla:

Německo: 2,7 vražd / 100 tis. ob.

Česká republika: 1,6 vražd / 100 tis. ob.

 

Zdroj:

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/v-nemecku-klesa-pocet-nasilnosti-kvuli-uprchlicke-kri-naopak/r~d3e2c7781b3d11e6bc7c0025900fea04/?redirected=1488285753

https://www.czso.cz/csu/czso/cr_od_roku_1989_vrazdy

Vidíme tedy, že bez ohledu na restrikce v nabývání a držení/nošení zbraní se vraždí dál jinými prostředky a v žádném případě apriorně neplatí argument, že přístup k legálnímu držení zbraní nutně vede k vyšší kriminalitě.

Podíváme-li se na počet trestných činů spáchaných legálně drženou zbraní v České republice, v absolutním čísle za rok 2014 půjde o 401 skutků, což se na celkovém poměru ke všem trestným činům rovná 1,8 %. Násilných skutků bylo v roce 2014 spácháno 16 949. Vzhledem ke všem násilným trestným činům, což je srovnání asi nejpodstatnější, činí procento spáchaných trestných činů legálně drženou zbraní hodnotu 2,4. Dále zde máme 49 304 vloupání, což není možné zanedbat, protože v definici důvodu žádosti o zbrojní průkaz skupiny „E“ figuruje i majetek (k ochraně života, zdraví nebo majetku) a dojde-li ke konfrontaci lupiče s panem domácím, či paní domácí, může snadno dojít i k napadení, jako v mediálně známém případu  Petry Kvitové, která je mladá, fyzicky zdatná a s trénovanými reflexy, takže se s napadením útočníka ve svém bytě vypořádala, byť se to neobešlo s újmou na zdraví bohužel na straně její a nikoliv na straně onoho útočníka s nožem (http://www.denik.cz/tenis/kvitova-poprve-verejne-o-napadeni-vubec-jsem-necitila-prsty-20161223.html). Každopádně platí, že zbraň vyrovnává dispozice oběti a útočníka. Takže potenciální oběť nemusí být ani mladá, ani fyzicky disponovaná, ani být psychicky připravená na kontaktní zápas. Přesto na její straně nemusí dojít k újmě na zdraví či dokonce ke ztrátě života.

Zdroj:

http://www.prevencekriminality.cz/o-prevenci-kriminality/statistiky-a-mapy/statistiky-1/trestna-cinnost-v-roce-2014-328cs.html

http://www.policie.cz/clanek/trestne-ciny-spachane-strelnymi-zbranemi-za-obdobi-let-2010-az-2014.aspx

 

Třebaže 2,4 procenta zneužití legálně držené zbraně k trestné činnosti je skutečně zanedbatelným zlomkem z celku, bylo by možné akceptovat i pseudologický závěr, že při absenci legálních zbraní bychom prostě měli automaticky o 2,4 procenta spáchaných trestných činů méně. Jenže…

Jenže je zde faktor neviditelnosti pozitivního účinku použití zbraně, kdy při oprávněné nutné obraně či krajní nouzi statistika použití zbraně kladným způsobem nepostihne. Tím spíše, jestliže je zbraň použita bez dopadu na zdraví (bez výstřelu nebo s varovným výstřelem) a ten, kdo se brání, se spokojí s úspěšným odstrašením útočníka a použití zbraně neohlásí. Nevíme tak vlastně vůbec, kolikrát zbraň naplnila svou obrannou funkci. Zato ale nyní můžeme vysvětlit zdánlivě paradoxní fakt, proč je v prostředí s liberálnější zbrojní legislativou spácháno méně násilných trestných činů, což je v tomto článku konkrétně demonstrováno srovnáním počtu vražd.

 

A jak jsme na tom s empirií?

Stávající zbraňová legislativa platí v České republice patnáct let. Za tu dobu nevzrůstá počet trestných činů spáchaných legálně drženou zbraní a celkově se kriminalita drží přiměřeně nízko. Dokonce lze uvést i perličku, že Česká republika byla v roce 2016 vyhodnocena šestou nejbezpečnější zemí světa a to i se zákony, které se nelíbí Evropské unii a s 806 895 registrovanými zbraněmi u 292 022 držitelů zbrojních průkazů. Z nich celých 231 854 vlastní zbrojní průkaz skupiny „E“ k ochraně života, zdraví nebo majetku, která opravňuje k skrytému nošení zbraně na veřejnosti. V praxi to znamená, že teoreticky každý 43 člověk (včetně dětí), kterého potkáte, může mít u sebe nabitou zbraň. V každém vagónu metra / vozu vlaku / autobusu mohou být dva takoví lidé se zbraní, aniž o tom kdo má sebemenší tušení. Alarmující? Vůbec ne. Roky stará realita. Mají zbraň pro případ napadení, jinak nikomu na oči nepatří, zákon umožňuje pouze skryté nošení. V opačném případě by se jednalo o přestupek. Přesto byla Česká republika loni 6. nejbezpečnější zemí světa. Německo v první desítce není, Francie a Švédsko rovněž ne…

 

Zdroj:

http://www.rozhlas.cz/zpravy/svet/_zprava/cesko-je-sestou-nejbezpecnejsi-zemi-sveta-ukazal-pruzkum-nejhur-je-na-tom-syrie–1638594

http://gunlex.cz/clanky/hlavni-clanky/2308-pocet-drzitelu-zbrojnich-prukazu-a-zbrani-v-roce-2015

http://www.ceska-justice.cz/2016/08/v-cr-se-letos-zvysil-pocet-zbrojnich-prukazu-klesl-pocet-zbrani/

 

K čemu tedy dodatek k ústavnímu zákonu o bezpečnosti České republiky, když je situace tak idylická?

Právě, že idylickou být přestává. Namísto, aby se Evropská unie inspirovala zjevně funkčním a efektivním legislativním řešením, kdy se setkávají potřeby občanů, bezpečnostních složek i státu v žádoucím průsečíku, vytvořila směrnici, která byla  před nedávnem v  konečné verzi schválena a  má  být  aplikována  do právních  řádů členských zemí  EU.. Tato úprava v ničem stávající českou zbraňovou legislativu nevylepší, naopak zapříčiní potřebu jejího zásadního přepracování s implementací omezení legálních držitelů zbraní. Jelikož původní návrh, který neprošel, byl ještě drakoničtější, panuje obava, že se jedná pouze o první kolečko v salámové metodě vedoucí k úplnému odzbrojení po vzoru Německa. Česká republika hlasovala proti přijetí směrnice, zvažuje podání žaloby a nakonec též z iniciativy ministra Chovance připravila dodatek k ústavnímu zákonu o bezpečnosti státu, který by zahrnul stávající držitele zbrojních průkazů skupiny „E“ do koncepce „zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky“. Kapitola vnitřní bezpečnosti je totiž ve výhradní kompetenci národních států.

 

Jedná se tedy pouze o „prudění“ Evropské unie?

Jsem přesvědčen, že nikoliv. Přestože by držitelé zbrojních průkazů nebyli organizovanou součástí žádných bezpečnostních složek, prosté disponování zbraní v současném režimu skrytého nošení pro ochranu života, zdraví nebo majetku může v mnoha situacích zajistit ochranu držitele samotného a společně s ním i jeho okolí v rámci institutu nutné obrany či krajní nouze. Při útocích, jako byl ten v Charlie Hebdo nebo v klubu Batlacan, kde útočníci cynicky chladnokrevně doráželi bezbranné raněné, i v Berlíně při útoku kamionem a několika dalších následujících, by mohl podobně jako v Armon Hanatziv (u Jeruzaléma) zasáhnout civilista a snížit tak podstatně počet obětí dříve, než na místo dorazí bezpečnostní složky, aby už jen spočetly černé pytle… Útok trvá jen desítky sekund, dojezdové doby čítají desítky minut, zasáhnout může jen někdo, kdo se nachází přímo na místě. Může, ale nemusí. Zbývá naděje, že zasáhne.

V evropském formátu dlouho panoval mezi zločinem a spravedlností status quo, kdy za zločin následoval trest, jenž dále působil odstrašujícím efektem. Od toho se odvíjela filozofie bezpečnosti státu. Bezpečnostní situace v celé Evropě se však zhoršuje a přichází s novými fenomény. Došlo již k několikerým fanatickým teroristickým útokům, kdy bezpečnostní složky nebyly v potřebný úzký okamžik k dispozici.Ostatně  viděli jsme  to  naposled v  Londýně. Francie přiznává několik tisíc aktivních džihádistů, Německo odhaduje jejich počty na stovky. Mění se charakter ohrožení i způsob možné reakce na něj. Zatímco dříve spočívala síla bezpečnostních složek především v preventivním účinku objasněných zločinů, který snižoval motivaci k dalšímu páchání, co dělat v situaci, když to neplatí? Když se jedná o ilegály, o prostředí s obtížnou vymahatelností práva, a když samotná filozofie útoku nebere zřetel na důsledky?

Na samý závěr odkaz na to nejdůležitější – na materiály předložené ministerstvem vnitra k navrhované změně: https://apps.odok.cz/veklep-detail?p_p_id=material_WAR_odokkpl&p_p_lifecycle=0&p_p_state=normal&p_p_mode=view&p_p_col_id=column-1&p_p_col_count=3&_material_WAR_odokkpl_pid=KORNAGNGZSFW&tab=detail . Z nich nejpodstatnější pro doplnění představy je důvodová zpráva: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/KORNAGNJGPLU .

Podílení se na „zajišťování vnitřního pořádku a bezpečnosti a ochraně územní celistvosti, svrchovanosti a demokratických základů České republiky“, jak stojí v návrhu dodatku k ústavnímu zákonu o bezpečnosti České republiky, vyplývá ze současné koncepce zbraňové legislativy zcela automaticky a přirozeně. Za podmínky, že zůstane zachována. Přesunutí práva českých občanů při splnění zákonných podmínek nabývat, držet a nosit zbraň ze zákonného na ústavní, nemá na zřeteli kvalitativní změnu podmínek, nýbrž usiluje o kontinuitu trvání s ohledem na její možné vnitřní i vnější ohrožení. Oprávněnou důvěrou, kterou stát v držitele zbraní vkládá, pak posiluje jejich loajalitu a nachází v nich faktor, který může být významný i v momentech ohrožení státu.

Vlkův  dodatek:

Je  mojí  chybou, že  podobný  článek  na Kose nevyšel  daleko dříve. Několikrát  jsem se k  tomu  chystal. Ale  zůstalo jen u  toho. Mám  totiž  už  pár  týdnů  problém sednout k počítači a psát. Zatímco  dříve  to  pro mne byla  radost a potěšení,  dnes je  to doslova  utrpení. Nevím proč. Ale  tím  vás  nebudu  obtěžovat.   Článek  na  téma  podpory  Chovancovy  iniciativy  měl prostě být   být  na  Kose  nejméně  už několik měsíců. Protože  ministr  Chovanec  osvědčil  zdravý  rozuma a  na českého ministra  velkou dávku předvídavosti a  snahy  řešit  v předstihu  budoucí problém.  V tomto případě zcela  určitě. Na  rozdíl  od  těch  blábolistů,  kteří  smolili  ty  úderné a   trapně laciné  titulky, citované  Skogenem v  samém  začátku dnešního  sloupku.

Nejsem  militarista, na  rozdíl od  Skogena  nemám  zbrojní  pas, ačkoli  několikrát  jsem  jeho pořízení  zvažoval, ale  vždycky nakonec  od  toho  opustil.

Navíc  soudím, že  více  zbraní  mezi  lidmi  bezpečnost  ve státě  nikterak  nezlepší.  A nějaké  masovější  ozbrojování  by  nepochybně  nepřineslo nic  dobré  – stačí se podívat  na  řidiče a  jejich  chování  na  českých  silnicích,  kd e  so psychopati stále  častěji  kompenzují  za  volantem  různé  mindráky.

Přesto  za  navrhovanou změnou  ústavního zákona  ministra  Chovance  stojím. Z  jednoduchého  důvodu – jak  už  řečeno, včas  identifikoval nebezpečí,  vyplývající  z aktivit  neodpovědných  šiřitelů obecného  dobra   z  Evropského  parlamentu, kteří  prosadili  svou a fakticky  sebraly  členským  státům  kompetenci  určovat, kdo  smí  držet  zbraň a  zejména  jakou  zbraň.  Prý   v zájmu  boje  proti  terorismu.

Což  totálně  demaskuje  parodické  video, které  jsem , jako Vtip na  tento den  odprezentoval  před  pár  dny. Ale  dám  ho, pro jistotu, jako ilustraci znovu.

Nicméně  zpět  k ministru  Chovancovi a jeho   iniciativě  na  doplnění  ústavního zákona,  které  by  znamenalo  nárok  na držení  zbraně, v  případě aktivního  zájmu  občana  při splnění  předem zákonem  stanovených  podmínek.  Ústavní  zákon je  něco,  co  by  v  České  republice  výrazně  omezilo,  ba  svým  způsobem  pacifikovalo  bruselské  idealistické  packalství.

Protože  je li  něco  ústavním právem  dané  země,  je  to  zkrátka  ústavní právo!  Punktum.  Mám  s  tím praktickou  zkušenost –  Rakousko  velmi  dlouho  obcházelo  bruselské  směrnice ohledně  prolomení  bankovního tajemství  v  zemi  a neposkytovalo  berním úřadům  členských zemí  informace o  klientech  rakouských  bank ze  zemí  EU  s odkazem,  že  v Rakousku je  bankovní tajemství  součástí  ústavy, kterou  lze změnit  jen  kvalifikovanou většinou a  ta  že prostě  ve  vídeňském  parlamentu  reálně nikdy  nebude k dispozici.  Loni  to  sice nakonec  Rakušané  vzdali a  nyní  už  jejich  banky  cizince  nechrání, ale  až po mimořádně  brutálním útoku EU a zejména  Německa,  které si prostě  chtělo za  každou cenu  došlápnout  na  své  občany, vyhýbající se  placení  daní.  A svou pozici  vzdalo až po  té,  co totéž  učinili  také Švýcaři a Lichtenštejnci.

Pokud  vím,  čeští poslanci , včetně  těch  za  ANO  si  hořce  stěžovali  na  projednávací proceduru  tohoto zákona  v EP. Zejména  na  to, že  žádný  z  jejich  pozměňovacích  návrhů  k  zákonu NEBYL  vůbec připuštěn  k sebemenší  diskuzi!!  Vše  se  rozhodlo v kuloárech předem. Marné  bylo  , pro českou poslaneckou  skupinu  naprosto neobvyklé  jednotné  hlasování  proti  této  evropské  legislativě. Předem  marný  boj.  Uniká  mi v  těchto souvislostech,  proč  proti Chovancově návrhu  doslova  hekticky,  vedle  Skogenem  zmíněných laciných  pisálků, vystupoval  zejména  ministr  spravedlnosti  Pelikán. A  mluvil o ní nanejvýš  pohrdlivě. Chovanec, objektivně  viděno,  hledal  řešení,  jak  prostě  europoslanecké  packalství  zastavit  na  hranicích  ČR. Řečeno s  Rakušany – když je  něco součástí  ústavy nebo ústavního zákona, tak  ke změně  musí  být  kvalifikovaná  většina. A  ta  milý  Brusele  se  shání  velmi a  velmi těžko. Zejména při mnohočetných  vládních koalicích,  které  jsou  dneska  nutností  v  téměř  celé  Evropě. Dočkal se jen a pouze  skandalizace.  Naše  obecná  škoda.

Pelikánův  oportunismus ani  ignorance  pražských  redakčních  vševědů  na  tom nic  nezmění.

Skogene díky!

 

(prevzato z LEX, zdroj: https://vlkovobloguje.wordpress.com/2017/03/29/ustavni-pravo-cechu-vlastnit-zbran/)

Poky

Dlouho očekávaná Směrnice Evropské komise o zbraních spatřila světlo světa. Není to tedy žádné překvapení. Bohužel překvapením je drzost EK, s jakou obhajuje tuto Směrnici, prý zlepšení podmínek pro boj s terorizmem. Člověku by se chtělo smát, ale jen se mu křiví ústa nad bláhovostí pana Junckera. Kdo jen trochu poznal reálný stav věcí ví, že tímto nikdo teroristy neodradí ba naopak. Čím bezbrannější budeme, tím víc budou smělejší v uskutečňování svých šílených vražedných plánů.

 

Znárodňovat se nebude, to už tady bylo

Co si vymyslíte příště, když už dnes mluvíte o tom, že Směrnice je příliš měkká. Budeme za dva roky odevzdávat dlouhé i krátké kulové zbraně? Mnozí máme v těchto zbraních slušný majetek a vy nám ho budete brát? Tak to tedy ne, znárodňovat se nebude, to už tady bylo.

V ČR máme velice přísný Zákon o zbraních a střelivu, takže se jen tak někdo ke zbrojnímu průkazu, a tudíž možnosti nabýt zbraň, nedostane. Toto mě vede k přesvědčení, že u nás tuto pitomou Směrnici implementovat nemusíme. Pokud ano, naskýtá se otázka k čemu máme náš národní zákonodárný sbor. Vydejte Směrnici a zrušte národní zákonodárné sbory v celé Unii a stanovte, že pouze nějaký úředník si bude jezdit do Bruselu pro pokyny, co se má dělat, aby si luza nevyskakovala. Ušetří se miliardy vydávané na jejich činnost a vy je budete moci v Bruselu prožrat. Veškerou moc ať národní státy předají do Bruselu spasitele Evropy.

Evropa zbraně nepotřebuje, protože je plná sluníčkářů

Vydejte Směrnici a zrušte zbrojní průmysl, Evropa zbraně nepotřebuje, protože je plná sluníčkářů, pravdoláskařů, vítačů a dobroserů. Zrušte chemický průmysl a zvláště výrobu dusíkatých hnojiv, aby nebylo možno vyrábět improvizované nástražné systémy. Zrušte muničky. Vydejte Směrnici a zrušte armády, stejně chodí jen sem a tam. Rusa se přestaňte bát, když tvrdíte, že na to nemá. A vůbec stejně má z těch vašich armádiček jenom srandu.

A propos národní státy, ty už stejně zanikají, a pokud Erdogan pustí do Evropy ty miliony migrantů, zaniknou úplně. Vy si myslíte, že vás nechají vládnout dál? Ne, vykopnou vás jako prašivého psa, protože svou úlohu jste splnil. Myslíte si, že tu dál bude ráj gayů a lesbiček a že je nikdo nebude házet ze střech jako odpad.  Zasloužili jste se o rozklad tradičních hodnot jako je rodina, vlastenectví. Místo toho abyste řešili problém migrace a její dopady na fungování společnosti, tak řešíte kraviny. Ty vaše sociální státy se položí, protože tvorba nebude stačit spotřebě.

Udělejte si konečně pořádek v Bruselu a pak se uctivě ptejte národních států na jejich názor na ty vaše zhovadilosti, pokud se vyskytne jediný stát, který nesouhlasí, nesmíte cokoli vydat jako závazný akt.

Odkaz proměněný v hromadu hnoje

Naši předci se musí obracet v hrobě, když vidí, jak se jejich boj o nezávislost obrací vniveč. Kolik jen padlo Poláků a příslušníků jiných národů v boji proti osmanské říši. Vy šílení neomarxisté jste jejich odkaz proměnili v hromadu hnoje. Já říkám nechci tu žádné mešity, imámy, Korán, prostě nechci. Nikdy to tu nebylo, tak ať to tak zůstane. Tady jsem doma a nikdo mi nebude vnucovat myšlenku, že většina je vlastně menšinou. Nevěřím, že jsem v této republice jediný, komu to vadí.

Ať žijí a vzkvétají myšlenky Bruselu a ať už jdou konečně do prdele. (Jaroslav Hašek „Doslov k prvnímu dílu Osudy dobrého vojáka Švejka“: Jeli třeba užít nějakého silného výrazu, který skutečně padl, nerozpakuji se podat jej právě tak, jak se to stalo. Opisovat nebo vytečkovat považuji za nejpitomější přetvářku. Slov těch užívá se i v parlamentech.“ )

Autor je krajský zastupitel za SPO.

 

(převzato z LEX, zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Generalmajor-Hynek-Blasko-Cloveku-by-se-chtelo-smat-ale-jen-se-mu-krivi-usta-480304)

Poky

Vážený signatáři dopisu Oznámení Evropské radě o vystoupení České republiky z Evropské unie,

děkuji Vám za dosavadní podporu. Jste to také Vy, kdo se stal základem dalšího nutného kroku pro naplnění obsahu dopisu. Jde to jen z našeho národního parlamentu a proto jsme tu. Žádná nahodilost, nýbrž pečlivá příprava cesty k cíli. Základní tým je sestaven, Stanovy podepsány a ověřeny, dárci a podporovatelé připraveni, přístup do médií zajištěn, dodavatelé služeb vybráni, žádosti o založení hnutí do voleb a osobní podpora od řady z Vás v soukromé korespondenci vyslyšeny a těší nejen mě!

Nyní máte příležitost být u historické chvíle. Už jen pár okamžiků chybí k oficiálnímu podání registrace na Ministerstvo vnitra České republiky a následnému představení nového silného hnutí Referendum o Evropské unii, které se zúčastní letošních podzimních parlametních voleb. Uděláte nejen mně velkou radost a pomůžete, pokud si vytisknete petici o založení našeho hnutí z níže přiloženého odkazu, připojíte podpis svůj a lidí kolem Vás a zašlete co nejdříve na moji adresu, která je v ní uvedena. Buďte u zrodu společně s námi. Děkujeme!

Petice ke stažení:
http://www.hnutireferendum.cz/petice.pdf



S úctou Váš

František Matějka
www.czexit.net

Poky

Občané jsou brunátní vzteky. A vztek se stupňuje. Brusel chce, aby občané byli bezbranní před imigranty. Znalec o tom, co znamená schválená směrnice EU a kdo pro ni hlasoval

15. 3. 2017 10:14

 

Vědecký pracovník v oboru přírodních věd a kandidát do Sněmovny za ODS Tomáš Vaněk, který se zabývá otázkou držení zbraní, říká, že schválená směrnice EU o zbraních je naprosto absurdní. Evropská komise, která není schopna, ani ochotna udělat něco pro zvýšení bezpečnosti svých občanů, navrhuje jejich odzbrojení, a tím faktické zhoršení jejich bezpečnosti.

„Tajným“ cílem směrnice může být snaha omezit možnosti občanů se efektivně bránit. Zástupci Bruselu zcela vědomě lžou.

Evropský parlament schválil směrnici o zbraních. Co tomu říkáte?

V zásadě to není překvapivé. Tyto snahy má Evropská komise již delší dobu, minimálně od roku 2013, kdy šlo o aktivity komisařky Cecilie Malmström. K dalšímu pokusu došlo v roce 2015, kdy  Evropská komise, oficiálně v odezvě na teroristické útoky ve Francii, navrhla ve svém „Návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 91/477 / EHS o kontrole nabývání zbraní a střeliva“, zveřejněné 18.11. 2015, omezení prodeje a držení zbraní v EU, tedy omezení svobod a práv svých vlastních občanů.

O absurdnosti tohoto návrhu nebylo a jistě není potřeba někoho přesvědčovat. Bylo zcela nepochopitelné, proč EK, která není schopna, ani ochotna udělat něco pro zvýšení bezpečnosti svých občanů, navrhuje jejich odzbrojení, a tím faktické zhoršení jejich bezpečnosti. Navíc se už v průběhu jednání ve výboru IMCO Evropského parlamentu doslova v „přímém přenosu“ ukázalo, že zástupci Komise nejen že nemají pro řadu svých tvrzení žádné podklady, ale že zcela vědomě lžou a že je jim úplně jedno, že je to zřejmé nejen členům výboru, ale i odborné střelecké veřejnosti.  V závěru jednání to pod tlakem argumentů i veřejně přiznali, „chtěli jsme to udělat stejně“. Prostě schválení evidentního a nic neřešícího nesmyslu se pro EK stalo prestižní záležitostí pod heslem „něco zakázat musíme“.

A co tedy směrnice zakazuje a přikazuje?

Pokud jde o zcela konkrétní obsah schválené směrnice, je nezbytné počkat na závazné „konsolidované znění“. Nicméně již v této době je jasné, že půjde o následující oblasti.

Na základě směrnice se omezí držení krátkých poloautomatických zbraní se zásobníkem na více než dvacet nábojů a dlouhých poloautomatických zbraní se zásobníkem na více než deset nábojů. Nelegální se stanou také dlouhé střelné zbraně se skládací či teleskopickou pažbou. Registrace se bude týkat i zbraní upravených pro slepé náboje. Repliky historických zbraní pak budou muset být uloženy v trezoru či zaregistrovány na policii. I zde budou muset mít majitelé zbrojní průkaz.

Jaké to schválení směrnice bude mít dopad v ČR a jaký v EU?

Dopady schválení směrnice v ČR lze rozdělit do dvou kategorií, politický a věcný. Z politického hlediska je nutno zmínit fakt, že v našich dějinách jde o třetí omezení práva občanů v této oblasti. Po liberálních pravidlech platících za Rakouska-Uherska a první republiky přišlo drastické omezení v době  III. říše a po ní za komunistického režimu. A teď přichází třetí, od Evropské unie. Tuto symboliku ještě podtrhuje datum schválení směrnice, v předvečer 15. 3., tedy dne, kdy došlo k obsazení zemí Čech, Moravy a Slezska Německem a ke vzniku nesvobodného protektorátu. Jde prostě o výrazné omezení práv a svobod občanů oproti současnému stavu.

Druhou stranou mince jsou dopady ekonomické, protože dojde nejen k znehodnocení majetku občanů, ale i k následným vynuceným nákladům jak na straně občanů, tak na straně státu. Podle odhadu Ministerstva vnitra ČR půjde v případě poloautomatických zbraní upravených z původně automatických asi o 40 000 zbraní, v případě krátkých poloautomatických zbraní s kapacitou vyšší než 20 nábojů až o 400 tisíc zbraní a zhruba 1 milion zásobníků. Nová povinnost registrovat doposud neregistrované zbraně se bude týkat statisíců zbraní, stejně tak nezbytnosti si nově obstarat zbrojní průkaz. Veškeré tyto náklady ponesou občané a stát a přitom půjde o prostředky doslova „vyhozené oknem“.

A jaké budou ty dopady na EU?

S tím se samozřejmě každá země bude muset vyrovnat po svém. Nicméně co lze odhadnout se značnou přesností, je výrazná změna vztahu řady občanů našeho státu k současné EU. Pokud si uvědomíme, že v současné době vlastní zbrojní průkaz cca 300 000 našich občanů, jde dohromady s jejich rodinnými příslušníky o zhruba 1 milion občanů.  A dodal bych, občanů „brunátných vzteky“. A ten vztek se bude ještě stupňovat, až na ně ustanovení směrnice reálně dopadnou. A oni tento svůj vztek, zklamání a nechuť přenesou na EU a musím říci, že plným právem.

A jaký to bude mít dopad na občany v souvislosti s migrační krizí a terorismem? Ochrání je směrnice před terorismem, jak to tvrdí Evropská komise?

Tato směrnice občany samozřejmě neochrání před ničím. Nikdo soudný si totiž nemůže myslet, že s teroristy lze bojovat pomocí razítek a že lze tímto způsobem reálně omezit jejich přístup ke zbraním. Pokud je totiž již dávno nemají, obstarají si je nelegálním způsobem, jako vždy.

Naopak, při známých problémech s kriminalitou v zemích, kde integraci migrantů nezvládli a nezvládají, vzniká u řady občanů pocit, že „tajným“ cílem směrnice je snaha omezit možnosti občanů se efektivně bránit. Já vím, že to může někomu připadat až paranoidní – ale na druhou stranu staré anglické přísloví říká „když něco chodí jako kachna, kváká jako kachna a vypadá jako kachna... tak je to kachna“.

Takže stručně řečeno – směrnice občany před terorismem neochrání a bezpečnostní situaci může v případě ČR ještě zhoršit. Naruší totiž existující právní jistoty občanů a nepochybně zvýší riziko přechodu části legálních zbraní do „ilegality“.

Co říkáte tomu, jak se k věci staví česká vláda a čeští politici?

Musím říci, že takovou jednotu „napříč politickým spektrem“ jsem ještě nezažil.  Prostě směrnice v současném znění byla a je neakceptovatelná v podstatě pro všechny politické strany. Její návrh sklidil u nás nesouhlas v podobě usnesení Sněmovny. Proti směrnici bylo 142 poslanců ze 144 přítomných. Je to nepochybně způsobeno i tím, že během relativně dlouhého vyjednávacího procesu se do něj velice aktivně zapojila střelecká veřejnost, která navíc po technické stránce problematice rozumí daleko lépe než celá řada „expertů“ EK.

Pokud jde o vládu, zaujímá tradičně „EUrovstřícné“, vyhýbavé stanovisko, což se ostatně ukázalo v případě návrhu novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR, který neprošel jako vládní návrh a je projednáván jako poslanecký.

Velký dík patří téměř všem našim europoslancům, kteří byli aktivní v průběhu celého vyjednávání a pozměňovací návrhy připravili i na plenární hlasování. Je smutnou vizitkou demokracie v EU, že hlasování o nich nebylo nakonec umožněno. 

Jak tedy hlasovali naši europoslanci?

Připravil jsem přehled, jak kdo hlasoval.

Pro zamítnutí směrnice jako celku:

ALDE: Charanzová, Dlabajová, Ježek, Telička, ECR: Tošenovský, Zahradil, GUE/NGL: Kohlíček, Konečná, Maštálka, PPE: Polčák, Pospíšil, Šojdrová, Štefanec, Štětina, Svoboda, Zdechovský, S&D: Keller, Poc, Poche, Sehnalová.

Jediný, kdo směrnici podpořil, byl  Niedermayer (PPE).

Pro schválení směrnice:

PPE: Štětina, S&D: Keller Jan

Proti: ALDE: Charanzová, Dlabajová, Ježek, Telička, ECR: Tošenovský, Zahradil, GUE/NGL: Kohlíček, Konečná, Maštálka, PPE: Polčák, Pospíšil, Šojdrová, Štefanec, Svoboda, Zdechovský, (S&D) Poc, Poche, Sehnalová

Zdržel se: PPE: Niedermayer

Co je teď možné vlastně dělat? Jak se bránit? Lze to nějak bojkotovat, obejít?

Schválením směrnice v Evropském parlamentu celá záležitost nejen nekončí, ale hlavně končit nesmí.

Pokud nechceme připustit toto omezení práv a svobod našich občanů, zbývají v současné době v rámci členství v EU tři možnosti – začlenění legálních nositelů střelných zbraní do systému bezpečnosti státu – v současnosti navrhovaný „ústavní zákon“, který by umožnil platnost „Zbraňové směrnice“ částečně nebo úplně eliminovat, aniž by měnil náš současný platný a velice vyvážený „Zákon o střelných zbraních a střelivu“.

Druhá varianta je odmítnutí implementace jako takové, třetí je žaloba na evropskou směrnici.

Všechny tyto možnosti jsou v současné době „v chodu“.

A jak konkrétně jsou v chodu?

Česká republika připravuje žalobu na evropskou směrnici – je jistě otázkou, zda ji podá.

V legislativním procesu je poslanecký návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR, který podepsali poslanci z ČSSD, ANO, ODS a KSČM.

A pokud jde o implementaci, je zde jako první jasné vyjádření poslaneckého klubu ODS, které mimo jiné uvádí: „Budeme aktivně bránit implementaci dané směrnice do české legislativy, a to i v případě, že ČR budou hrozit sankce.“

Sám za sebe pak mohu říci, že jako kandidát do letošních voleb do Poslanecké sněmovny ČR budu všechny výše uvedené možnosti aktivně podporovat.

Jak kdysi řekl George Orwell, „Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.“ Proto bych rád připomněl, že přece vůbec nejde o zbraně, ke kterým může mít každý svůj vztah. Jde o práva občanů a o jejich svobodu volby. A je vlastně úplně jedno, z které strany nám všem ten „salám“ ukrajují. Už teď je menší, než byl před deseti lety… a je nejvyšší čas říct DOST.

 

ZDROJ: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Obcane-jsou-brunatni-vzteky-A-vztek-se-stupnuje-Brusel-chce-aby-obcane-byli-bezbranni-pred-imigranty-Znalec-o-tom-co-znamena-schvalena-smernice-EU-a-kdo-pro-ni-hlasoval-479558

Poky

Evropský parlament: Pozměňovací návrhy jsou na nic - rozhoduje politbyro
14. 03. 2017


Přečtěte si, jak se čeští europoslanci střelili do vlastní nohy, když schválili jednací řád, který je nyní připravil o možnost předložit k hlasování pozměňovací návrhy ke směrnici o zbraních.

Většina směrnic, které přijímá Evropský parlament, tak či onak omezuje pravomoci České republiky a svobodu našich občanů. Proti nim je obvykle pár desítek poslanců z euroskeptických frakcí a obří většina široké vládnoucí koalice vše snadno prohlasuje.

Tentokrát se stalo něco dosud nevídaného. Proti návrhu směrnice o zbraních nebyla jen skupina euroskeptiků jako obvykle, ale také jeden celý členský stát - Česká republika.

Pro návrh na zamítnutí, předložený mnou a mými kolegy v naší euroskeptické frakci poprvé za celou historii Evropského parlamentu hlasovala drtivá většina českých poslanců - vlastně úplně všichni, kromě Luďka Nidedermayera z TOP09. (protokol z hlasování, str. 11, poslanci s (+) hlasovali pro zamítnutí, poslanci s (-) hlasovali proti zamítnutí)

Čeští poslanci z různých stran připravili řadu pozměňovacích návrhů, všechny z nich znamenaly dílčí zmírnění směrnice. Na hlasování o pozměňovacích návrzích ale vůbec nedošlo kvůli novému Jednacímu řádu. (Výjimkou byl můj výše zmíněný návrh na zamítnutí celé věci).

Nový Jednací řád Evropského parlamentu, který platí od letoška, totiž upřednostňuje tzv. „předběžnou dohodu“. Jde o systém jakéhosi „politbyra“ (v terminologii fungování parlamentu sovětského typu), které se předem domluví na podobě směrnice a běžní poslanci se můžou snažit sebevíc, dávat dohromady různé pozměňovací návrhy, ale nakonec ani nemají šanci, aby o jejich návrzích poslanci hlasovali.

Poslankyně Charanzová (ANO) sesbírala podpisy poslanců, aby těsně před hlasováním požádala, aby se o pozměňovacích návrzích vůbec mohlo hlasovat. Neuspěla.

Naši poslanci vládnoucí koalice (ANO, TOP09, KDU-ČSL, ČSSD) se tak „střelili do vlastní nohy“. Oni všichni v prosinci podpořili změnu Jednacího řádu, která se nám všem nyní vymstila.

V prosinci 2016, když se hlasovalo o novém Jednacím řádu, hlasoval jsem proti. Ve svém vysvětlení hlasování jsem uvedl, že „Nesouhlasím ani s novým článkem 47a, podle kterého se budou moci výbory domluvit „v koordinaci s Radou a Komisí na urychlení legislativního procesu“. To je podle mě nepřípustné míchání moci zákonodárné a výkonné.”

Teď se nám to vymstilo. A bude se nám to vymstívat vždy v budoucnu. Práce poslanců s pozměňovacími návrhy a studiem návrhů je zbytečná, pozměňovací návrhy teď budou často smeteny pod stůl, aniž by se o nich mohlo jednotlivě hlasovat. „Politibyro“ dohodne text, které vládnoucí frakce svojí silou prohlasují. EP se stává zbytečný, zrušme ho, to může jít každý takový návrh od Komise rovnou k Radě bez této šaškárny - hry na demokracii zvané Evropský parlament.

Autor: Petr Mach


Zdroj: http://machpetrmach.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=592668

Poky

Pánek: Europarlament zreguloval zbraně

Pánek: Europarlament zreguloval zbraně

Evropský parlament dnes schválil návrh nové směrnice regulující zbraně. Návrh ještě musí schválit Rada ministrů, hlasování ale bude pouze formalita. Poté musí směrnici implementovat členské státy do svých předpisů.

Směrnici vymyslela Evropská komise 18. listopadu 2015, pouhých pět dní po teroristickém útoku v Paříži. Rada ministrů o této směrnici jednala 10. března a poté 10. června 2016. 5. března se rozhodl výbor pro ochranu vnitřního trhu zahájit tzv. trialog (oficiálním eurospeakem „interinstitucionální jednání“), což jsou netransparentní setkání hochů, co spolu mluví, ze všech tří legislativních institucí: Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady Evropské unie (Rady ministrů). To bylo završeno 26. ledna 2017, kdy tento výbor schválil 62 stran textu dojednaných pozměňovacích návrhů (pdf). Celá legislativní historie této směrnice je přehledně vidět zde.

Oproti původnímu návrhu směrnice změnila dohoda z trialogu návrh směrnice poměrně výrazně (což není obvyklé, ale Komise i tak tlačí na co nejrychlejší přijetí). Např. vymazala zdůvodnění o terorismu, teď se naopak předstírá, že jde o ochranu vnitřního trhu EU. Dohoda z trialogu vypustila spoustu těch největších nesmyslů, které dala Komise na papír. Z návrhu tak vypadly drastická omezení pro sběratele, muzea, znehodnocené zbraně, repliky atp. V návrhu ale zůstalo špehování nákupů, omezení zásobníků, znehodnocení zbraní, povinné hlášení podezřelých transakcí atp.

Zbraň si může pořizovat pouze člověk, který k tomu má „řádný důvod“ (čl. 5). Těžko říct, zda sebeobrana nebo pocit bezpečí, jsou nebo nejsou podle Evropské unie řádným důvodem pro pořízení palné zbraně. Jaký rozdíl oproti americké regulaci, která v ústavní rovině stanoví: „Dobře organizovaná domobrana je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu; právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno.“ Pro vyčerpávající diskusi toho, co se myslí každým tímto slovem odkazuji laskavého čtenáře na rozsudek Nejvyššího soudu USA v případu DC v. Heller.

Vzhledem k tomu, že byl schválen text vycházející z dohody, schválí Rada ministrů tuto směrnici velmi rychle na nějakém nejbližším zasedání. Členské státy ji pak musí implementovat do svých vnitrostátních předpisů. Pokud by tak neučinily, vystavují se sankcím ze strany Evropské unie. Navíc nemá neimplementování vliv na platnost směrnice na území členského státu, jak konstatoval Evropský soudní dvůr již v roce 1974.

Z českých poslanců pro návrh hlasovali Jan Keller a Jaromír Štětina, Luděk Niedermayer se zdržel. Ostatní hlasovali proti. Výsledky jsou zde, dohoda z trialogu je pozměňovací návrh 107 na straně 13.

Možná si říkáte, proč nepodali euroskeptici nebo liberálové nějaké pozměňovací návrhy. Podali jich téměř šedesát, o návrzích Petra Macha viz jeho článek. Jenže na konci loňského roku schválil Evropské parlament nový jednací řád, který umožňuje nehlasovat o pozměňovacích návrzích! Hnací silou této a dalších změn byl Richard Corbett, britský eurohujer z Labouristické strany. Podle nového pravidla 59(3) a 69(f)(4) má dohoda z trialogu přednost před všemi pozměňovacími návrhy a pokud projde, nejsou žádné další pozměňovací návrhy přípustné. Všechno důležité, se tak odehrává pouze ve výboru a na uzavřených jednáních trialogu! Zkuste najít trialog v evropských smlouvách, nepřinesla ho dokonce ani Lisabonská smlouva. To je demokracie a transparentní jednání podle Evropské unie.

Vystoupit? Včera bylo pozdě. #CzechOut

Martin Pánek,
člen Svobodných a asistent europoslance Raymonda Finche (UKIP)

Vyšlo na http://martinpanek.blog.idnes.cz

Poky

Přehled možných dopadů revize evropské směrnice o zbraních

V souvislosti se schválením evropské směrnice o zbraních a v návaznosti na prohlášení ministra vnitra Milana Chovance zveřejňujeme možné dopady dané revize směrnice. 

NOVĚ BUDOU ZAKÁZÁNY

  • některé poloautomatické zbraně
    • poloautomatické zbraně upravené z původně automatických (typicky v ČR velmi populární poloautomatické verze Sa vz. 58)
    • poloautomatické zbraně umožňující bez nového nabití vystřelení
      • více než 21 ran (nábojů) v případě krátkých zbraní
      • více než 11 ran (nábojů) v případě dlouhých zbraní
    • poloautomatické zbraně se sklopnou nebo teleskopickou pažbou (opěrou), pokud jsou kratší než 60 cm
  • zásobníky s kapacitou nad 20 nábojů, resp. 10 nábojů (jejich „nelegálnímu“ držiteli má být povinně odňat zbrojní průkaz).

 

NOVĚ SE BUDOU MUSET REGISTROVAT

  • poplašné a signální zbraně
  • znehodnocené zbraně
  • reprodukce historických zbraní, pokud jde o jedno- a dvouranové tzv. předovky.

 

SMĚRNICE SE ALE NEVZTAHUJE NA:

  • vzduchové zbraně včetně zbraní airsoftových a paintballových
  • nefunkční repliky a hračky.

 

Přechodné ustanovení pro stávající držitele zakazovaných zbraní („grandfathering“)

  • čl. 7(4a) zmocňuje členské státy k tomu umožnit stávajícím držitelům nově zakazovaných poloautomatických zbraní držet tyto zbraně i nadále
    • toto ustanovení není řešením problémů, k nimž navrhovaná směrnice povede, naopak přinese další problémy v aplikační oblasti
    • ustanovení povede k diskriminační situaci, kdy stávající držitelé zbrojních průkazů budou moci nově zakázané zbraně držet, ale ten, kdo zbrojní průkaz získá až po účinnosti směrnice, už tyto zbraně držet nesmí
    • ustanovení usnadní přechod nově zakázaných zbraní do nelegální sféry a zvýší motivaci veřejnosti takto postupovat.


ČR ale mimo jiné i tohoto ustanovení maximálně využije, aby držitele zbraní ochránila.
 

Odhadované dopady směrnice na registrované zbraně

Nově zakazované zbraně + zásobníky

Počet zakazovaných zbraní + zásobníků

poloautomatické zbraně upravené z původně automatických

 

30 tisíc zbraní

poloautomatické zbraně se sklopnou pažbou, kratší než 60cm

 

10 tisíc zbraní

dlouhé poloautomatické zbraně s kapacitou zásobníku vyšší než 10 nábojů (pušky), krátké poloautomatické zbraně s kapacitou vyšší než 20 nábojů (pistole)

až 400 tisíc zbraní (důvodem takto vysokého čísla je naprostá nejednoznačnost příslušného ustanovení směrnice)

zásobníky nad 10 nábojů (pro pušky) a nad 20 nábojů (pro pistole)

 

cca 1 milion zásobníků

 

Nová povinnost registrovat doposud neregistrované zbraně

Dopady

 

poplašné pistole a revolvery

 

řádově statisíce zbraní

jedno- a dvouranové předovky (používané např. při rekonstrukcích bitev)

 

desetitisíce až statisíce zbraní

znehodnocené zbraně

desetitisíce až statisíce zbraní

 

 

Lucie Nováková
ředitelka odboru tisku a public relations MVČR

_____________________________________________________________________________

Prohlášení ministra vnitra

Jsem potěšen změnou stanoviska hnutí ANO ve věci evropské směrnice týkající se omezení držení zbraní. Ještě před několika dny představitelé hnutí ANO, včetně pana kolegy Stropnického, na různých fórech a také na jednání vlády tvrdili, že připravovaná směrnice neznamená žádný problém a že je o tom ujistili jejich europoslanci. Dnešní vyjádření ve stranickém tisku (MF Dnes) a na tiskové konferenci hnutí ANO svědčí o tom, že jejich předchozí pozice byla mylná a že se konečně začali zajímat o následky, jež tento bruselský nesmysl může přinést stovkám tisíc držitelů zbraní v celé naší zemi. 

Dovoluji si připomenout, že odpor vůči této směrnici vyjadřuji již několik měsíců, a až do této chvíle na české politické scéně převážně osamoceně. Vítám tedy jakoukoliv aktivitu, jež povede k vyřešení tohoto problému pro naše občany. Na druhou stranu zdůrazňuji, že není třeba tříštit síly a vytvářet paralelní struktury na Ministerstvu obrany, když se touto problematikou v souladu s kompetenčním zákonem dlouhodobě zabývá Ministerstvo vnitra. Rádi kolegy z Ministerstva obrany uvítáme na našich jednáních. Pokud tedy jsou vedeni snahou problém začít už opravdu řešit, nikoliv jen sbírat laciné politické body na poslední chvíli. Nadále platí, že Ministerstvo vnitra v reakci na schválený text směrnice připravuje text žaloby ze strany ČR. A rovněž připravujeme komplexní legislativní řešení, jež by mělo ochránit práva českých občanů.

 

Milan Chovanec
ministr vnitra

 

_________________________________________________________

Nyní se čeká až z EP vypadne konsolidované znění směrnice a oficiální ověřené překlady do národních jazyků, aby bylo jasné, co se vlastně má implementovat. Do té doby to budou jen dohady... Tyto podklady by se měly objevit na přelomu duben-květen.

Poky

Poky

V poslední době je u mnoha politiků velmi v módě obviňovat pracovníky ministerstva vnitra, že „nedokázali“ nebo „nebyli schopni“ vyjednat podobu směrnice o zbraních, která by pro Českou republiku byla přijatelná. Podle zpráv, které máme (a díky mezinárodní spolupráci je máme z mnoha zdrojů) také víme, jak ta jednání vypadala: žádné férové jednání o reálných problémech - Komise podporovaná kartelem velkých západních států tlačila na zbytek států, aby přijaly její politicky motivované návrhy, které neřeší reálné problémy, pouze vytvářejí Komisi aureolu ochránce před zlými zbraněmi.

Takový nátlak lze ovšem poměrně těžko prokázat, i vzhledem k tomu, že jednání nižších orgánů Evropské rady jsou neveřejná a nedělá se z nich zápis (a co se týče jednání samotné Rady - kdo sledoval zasedání v Lucemburku, tak ví, že ministři před hlasováním nechali vypnout kamery!)

Proto když se nám od zahraničních kolegů dostal do rukou tento dokument, který byl údajně rozeslán před posledním hlasováním velvyslanců stálých zastoupení členských států v Bruselu, vyvolal v nás nejprve jen kyselé pousmání. Sice se v něm píše, že čtyři největší státy EU se dohodly, že budou trvat na omezení legálního držení zbraní - a také na tom, aby zákazy byly napsané tak konkrétně, aby se nikdo nemohl odvolat na výjimku pro vnitřní bezpečnost, která je součástí primárního práva EU - jenže dokument je neoficiální, nepodepsaný, nedoložitelný. Přesně ve stylu skrytého nátlaku v zákulisí. A zmiňované státy nám asi nepotvrdí, že se proti ostatním domluvily a podnikly takovouto nátlakovou akci.

Jenže pak jsme si uvědomili, že k potvrzení pravosti takového dopisu nemusí odesilatel potvrdit, že ho poslal - stačí, když příjemce potvrdí, že ho od odesilatele dostal.

Ve svobodných zemích, ke kterým Česká republika stále ještě patří, obvykle existuje zákon o svobodném přístupu k informacím (u nás zákon č. 106/1999 Sb.), podle kterého musí stát na požádání vydat jakoukoli informaci, která nepodléhá zákonnému režimu utajení. Jelikož je tento dokument pouhým listem papíru bez jakéhokoli označení režimu utajení, nic nám nebránilo poslat na MVČR dotaz podle zákona o svobodném přístupu k informacím, zda tento dokument dostali a od koho. Z odpovědi ministerstva cituji:

„…Vámi přiložený dokument „Non - paper on the revision of Council directive 91/477/EEC on control of the acquisition and possession of weapons“ obdrželo v identickém znění Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii pouze s krátkým časovým předstihem před jednáním výboru COREPER dne 30.11.2016. 

 

Dokument byl v tento den zaslán elektronickou cestou ze Stálého zastoupení Francie při Evropské unii…“

Vidíte tedy, že když vnitro říká „nešlo to vyjednat, protože velké státy se na nás domluvily“, tak se nevymlouvá - opravdu to tak bylo.

David Karásek - člen představenstva LEX z.s.

 

 

NP _FR-DE ES IT REview of the Firearms directive FV.pdf

106_LEX.pdf

 


P.S.: Všimněte si jedné další věci: zúčastněné státy nejen trvají na omezení legálně držených zbraní, ale také na tom, aby zákazy byly tak specifické, aby se žádný členský stát nemohl odvolat na výjimku vnitřní bezpečnosti, která je zaručena v primárním evropském právu. Což je přesně ta výjimka, na které je založena účinnost ústavní změny navrhované v současnosti MVČR: propojit civilní držení zbraní s vnitřní bezpečností ČR a tím ho odstranit z dosahu regulatorní pravomoci EU. Není bez zajímavosti, že právě ti politici, kteří mluví o „neschopnosti“ vnitra, jsou obvykle také proti tomuto návrhu: pokud totiž spadne pod stůl, budou si moci umýt ruce a říci „Co se dá dělat, musíme směrnici implementovat - ale my za to nemůžeme, to všechno vnitro.“

 

(zdroj: http://gunlex.cz/clanky/hlavni-clanky/75-dulezite/2674-jak-to-chodi-v-bruselu)

Poky

Evropská komise předložila Evropskému parlamentu směrnici o kontrole nabývání a držení zbraní. V úterý 14. března o ní bude hlasovat Evropský parlament.
Půjde pravděpodobně o další případ – po loňském hlasování o migračních kvótách – kdy bude Česká republika přehlasována proti vůli většiny českých europoslanců i proti vůli vlády České republiky.

Čeští poslanci EP v této věci spolupracovali spolu navzájem bez ohledu na stranickou příslušnost i s vládou a shodně směrnici odmítají.

O co v směrnici jde?

Podstatou směrnice je, že zakazuje některé zbraně, které dnes v České republice může oprávněný a prověřený občan - držitel zbrojního průkazu - legálním způsobem získat a tisíce lidí takové zbraně skutečně mají a nikdy s nimi nespáchali žádný kriminální čin. Krom toho, repliky historických zbraní, které dosud mohli lidé bez nutnosti zbrojního průkazu a bez registrace mít třeba zavěšené na chalupě nad krbem, budou muset být uloženy v trezoru, budou muset být zaregistrovány na policii a majitelé si k nim budou muset pořizovat zbrojní průkaz.

Proč jsme proti?

Za prvé, tato směrnice omezí možnost držet zbraně legálně, ale neodradí od získávání ilegálních zbraní zločince. Evropská komise se tedy mýlí, když chce touto směrnici bránit teroristickým útokům. Naopak ztíží lidem bránit se takovým útokům. Existence legálně držených a tedy řádně registrovaných zbraní mezi lidmi zvyšuje ochranu společnosti jako celku. Za druhé, směrnice může znamenat nucené odevzdávání a vyvlastňování některých dosud legálně držených zbraní v České republice a zasáhne tak do vlastnických práv lidí.

Co bude?

Evropský parlament bude o směrnici hlasovat v úterý 14. března. Budu každopádně hlasovat proti této směrnici. V úterý dopoledne před hlasováním vystoupím s projevem k ostatním poslancům. Spolu s dalšími poslanci nebo samostatně předkládám řadu pozměňovacích návrhů, které mají šanci dopady směrnice na Českou republiku zmírnit.

Má politická frakce předně předkládá návrh na zamítnutí celé směrnice. Když neprojde, navrhuje má skupina řadu pozměňujících návrhů, které dopad směrnice zmírňují. Další zmírnění navrhuje skupina českých a dalších poslanců.

Samostatně ještě za moji politickou frakci podávám i pozměňovací návrh, aby ve všech případech, kdy touto novelou dojde k omezení vlastnického práva řádného majitele ke zbrani či jejím doplňkům, či dokonce k vyvlastnění, byla vyplácena spravedlivá náhrada. Nechci, aby k takovému vyvlastňování došlo, ale chci, aby – kdyby k němu došlo – nesla náklady Evropská unie, pokud vlastnické právo jakkoliv omezí.

Nechci, aby Evropská unie proti vůli České republiky diktovala České republice, jakou má mít legislativu týkající se držení zbraní. Dnes to bude směrnice o zbraních, příště to může být směrnice o podmínkách azylového řízení. Nenechme za nás rozhodovat druhé.

Jde především o samonabíjecí zbraně, které vznikly předěláním ze zbraní samočinných, u nás především populární civilní varianty známé Sa 58 ("Kosa"), které jsou používány jako zbraně sportovní. S takovými zbraněmi pořádají své sportovní a výcvikové aktivity i příslušníci Aktivní zálohy AČR. Dále se mají zakázat např. zcela běžné zásobníky nad 10 nábojů pro krátkou zbraň a nad 20 nábojů pro dlouhou zbraň.

 

Autor: Petr Mach | neděle 12.3.2017 19:01 | 
Zdroj: http://machpetrmach.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=592254

 

 

Poky

Češi si loni pořídili přes osm tisíc zbrojních průkazů, legální držitelé zbraní se ale až na výjimky do statistik kriminality nedostanou.


Čeští střelci získali silného zastánce. Ministr vnitra za ČSSD Milan Chovanec navrhuje, aby právo na zbraň bylo součástí Ústavy. Na návrhu ústavního zákona se v pondělí neshodla vláda, nyní se jím bude zabývat sněmovna. Český rozhlas se zaměřil na podrobné kriminální statistiky, aby ukázal, jakou roli hrají střelné zbraně v tuzemské zločinnosti.

Policie loni řešila necelé dva tisíce případů, ve kterých měla hrát roli střelná zbraň. U více než poloviny nevíme, zda to byla pistole skutečná, či jen atrapa, protože se tyto zločiny zatím nepodařilo objasnit. Detektivové vyřešili 904 z nich a na nich se noví střelci podle všeho nepodepsali. Pro srovnání, policie za loňský rok eviduje celkem přes 13 tisíc násilných trestných činů.

Mezi Čechy vloni přibylo přes osm tisíc zbrojních průkazů. Akceleroval tedy trend, který je možné pozorovat od roku 2014, Češi si pořizují čím dál častěji zbraně ke sportu či osobní obraně. Naopak počty myslivců a osob, které potřebují zbraň k práci, jsou přibližně konstantní.

poctydrzitelu.thumb.jpg.992ec1596da39fd2

 

Pokud český zločinec sáhne po střelné zbrani, obvykle volí ty volně prodejné, které zákon řadí do kategorie D. Sem patří například pistole na plastové kuličky (na sport airsoft), znehodnocené, tedy nefunkční zbraně, sebeobranné plynové pistole a všem dobře známé vzduchovky na diabolky.

Křesadlové pušky a muškety

Do skupiny D patří i takzvané předovky, tedy zepředu nabíjené zbraně na černý prach. Tyto zbraně jsou, na rozdíl od výše uvedených, teoreticky opravdu nebezpečné, jelikož dokážou vystřelit skutečný projektil, zpravidla olověnou kuli. V praxi je ale jejich použití (zejména při páchání trestní činnosti) dost komplikované, jak ukazuje třeba toto video.
Společných mají několik věcí: až na extrémní případy (například zásah přímo do oka, výstřel poplašné patrony vedle ucha atp.) by neměly být schopné způsobit vážné zranění, koupit si je může volně každý dospělý a často není snadné je rozeznat od zbraní opravdových. Poslední vlastnost pak zločinci využívají, zbraní hrozí a doufají, že se jim oběť podřídí.

Článek ukazuje, že při páchání loupežných přepadení (kterých policie evidovala loni půl druhého tisíce) a jiných zločinů hraje "ostrá" střelná zbraň roli jen výjimečně. To ale neznamená, že by na to měl kdokoli tváří v tvář ozbrojenému pachateli sázet. Ke každé zbrani je třeba přistupovat jako ke smrtícímu nástroji a žádný majetek nestojí za poškozené zdraví či ztracený život.

Oblibu volně prodejných zbraní mezi zločinci ilustrují i policejní statistiky, zbraň kategorie D použili pachatelé u více než šesti stovek ze zmíněných 904 zločinů se střelnou zbraní, přičemž většinou sázeli na podobnost mezi zbraní volně prodejnou a tou ostrou: nejčastěji šlo o nebezpečné vyhrožování, loupeže, výtržnictví a vydírání.

trestciny.thumb.jpg.0ff50671efb61e997d9c

Záludná statistika

Zbraně kategorie D jsou volně prodejné každému, legálně si je tak může pořídit i člověk s trestní minulostí, který má k těm na zbrojní průkaz cestu zavřenou. Policie následně zločiny s nimi vykazuje jako ty spáchané s legálně drženou zbraní (pokud byl pachatel zletilý, což je jediná podmínka pro pořízení zbraně této kategorie), což následně působí zmatky při interpretaci v médiích: tam jsou takové zločiny přičítané držitelům zbrojních průkazů, o které ale ve skutečnosti nejde.

 

Není ale možné říct, že držitelé ostrých zbraní prakticky zločiny nepáchají, jak tvrdil například ministr vnitra Milan Chovanec. Vloni jich bylo objasněno 45. Celkem šlo o devět vražd, šest z nich jako vyústění rodinných sporů. Nebezpečného vyhrožování se dopustilo 17 držitelů zbrojního průkazu, tři někoho vydírali a dva svou nedbalostí někomu ublížili.

V čerstvé paměti je i dva roky starý případ masové vraždy v Uherském Brodě, kdy duševně narušený pachatel zastřelil osm náhodně vybraných osob a jednu těžce zranil, přičemž zbraně v té době držel legálně. V kontextu Česka jde o výjimečný případ, v podobném rozsahu vraždila pouze Olga Hepnarová, která vjela nákladním automobilem do hloučku lidí čekajících na tramvaj.

trcinyabc.thumb.jpg.4f192a422f807154c058

Policie za poslední roky eviduje u kriminality držitelů zbrojních průkazů mírně sestupnou tendenci, před čtyřmi lety šlo o 71 případů, v roce 2014 jich bylo 51, vloni 45. To odpovídá i celkovému poklesu kriminality, ke kterému dochází v posledních letech.

Příliš časté paradoxně není ani použití nelegálně držené zbraně, vloni došlo k 71 takovým incidentům. Šlo o 9 vražd, u pěti z nich tak skončily domácí spory. Dále se jednalo o 24 loupeží, 16 případů nebezpečného vyhrožování, sedm případů ublížení na zdraví a jednu bankovní loupež.

trcneleg.thumb.jpg.49739234918ab272f65bf

Legální obrana nelegální pistolí

Policejní statistika případy eviduje podle klasifikace, kterou jim přidělili vyšetřovatelé. Je možné, že soudy následně některé případy překlasifikovaly na jiný trestný čin či pachatele osvobodily: třeba pro nedostatek důkazů nebo proto, že původně trestné jednání přehodnotily jako nutnou obranu. České právo zná i legální obranu s nelegálně drženou zbraní.

Dobrý zákon

Česko má ve srovnání s okolními zeměmi zbraňovou legislativu poměrně vstřícnou, na západ od našich hranic je držení zbraní povolené obvykle jen ke sportovním či loveckým účelům, například v Německu si mohou zbraň k osobní obraně pořídit jen vybrané skupiny obyvatel, jako jsou politici či příslušníci exponovaných profesí (soudci, klenotníci).

Přesto ale zbraně nehrají v tuzemsku při trestné činnosti významnější roli, což experti přisuzují místnímu zákonu o zbraních.

Ten zákon je přísný, ale vrcholně demokratický“, říká k tomu bývalý policista a střelecký instruktor Pavel Černý. Podle něj jsou požadavky na získání zbraně nastavené dostatečně striktně, aby se ke zbraním nedostali lidé násilničtí nebo psychicky nestabilní, následně ale „každý občan, který splní zákonné podmínky, si může zbraň dle svého uvážení opatřit a nosit ji,“ dodává. Že český model funguje, dokládá na průzkumu Institute for Economics and Peace, který Českou republiku hodnotí jako šestou nejbezpečnější zemi světa.

Každý zájemce musí složit teoretickou zkoušku ze znalosti zákona, předvést, že zvládne se zbraní bezpečně zacházet. Musí také projít lékařskou prohlídkou, jejíž částí může být i psychotest, záleží na uvážení lékaře.

Zákon také vyžaduje čistý trestní rejstřík a osvědčení spolehlivosti: držitel zbraně nesmí brát drogy, nadměrně pít a chovat se násilnicky, případně být stíhán za násilný trestný čin, což policisté z odboru zbraní a střeliva ověřují v policejních databázích, přestupkovém rejstříku a na obecním úřadě v místě bydliště žadatele.

Pokud držitel zbraně přestane splňovat některou z podmínek, o zbraně okamžitě přijde. Po novele zbraňového zákona, která následovala po hromadné vraždě v Uherském Brodě, mu je mohou policisté prakticky obratem zabavit přímo u něj doma.

Český přístup ke zbraním už před časem shrnul Ústavní soud. V případě muže s trestní minulostí, který se domáhal zbrojního průkazu, soudci vysvětlili, že vlastnit a držet zbraň není základní lidské právo. Jde spíše o privilegium pro zákonadbalé, při jehož přiznání je na místě „postupovat uvážlivě a pozorně“.

Poky

Vláda nepodpořila nápad ministra vnitra Chovance, že by lidé měli mít v případě ohrožení země právo použít zbraně. Nápad je to rozhodně neobvyklý a očividně nezralý. Nicméně není v rozporu s právy občanů svobodné země.

Zřejmě vznikl jako reakce na snahu Bruselu zastavit islamistické násilí tím, že se Evropanům seberou zbraně. Je dobře, že se tomu Chovanec snaží čelit. Nápad Bruselu je zavrženíhodný. Čeští občané byli násilně odzbrojeni dvakrát, nejdříve nacisty a poté komunisty. Nechci dělat paralely, i když prsty na klávesnici svrbí: rovnítko se ovšem dělat nedá, rozdíl tu je obrovský. Nacisté a komunisté odzbrojovali občany, protože se báli odporu proti diktátorskému režimu. Brusel chce občany odzbrojit, protože to velí diktát levičácké ideologie, to zaprvé, a také proto, že na systému nařízení a zákazů staví svoji existenci to byrokratické monstrum, které se v Bruselu vytvořilo mimo demokratické struktury jako samovolně se šířící organismus. Mechanismus toho šíření popsal už před půl stoletím profesor Parkinson.

Chovancův pokus je tedy akt zoufalství a odporu v jedné dílčí větvi bruselského příkaznictví. V tomto smyslu je třeba ho ocenit a vítat a neměl by být jen tak jednoznačně a provždy zavržen. Naopak, měl by se stát odrazovým můstkem k něčemu jinému.

Otázka zní, k čemu. Domobran švýcarského typu u nás nemá historické kořeny. Spíš je třeba podporovat myšlenku aktivních záloh. Lidí ochotných sloužit dobrovolně ve volném čase v ozbrojených silách ale mnoho není a nebude, a nelze tudíž na nich budovat obranný koncept.

Má tedy být právo držet zbraň zaručeno ústavou?

Ústavní právníci by se měli vyjádřit k tomu, zdali to tam implicitně zakotveno není. Souvisí to se svobodou jako takovou a ta v ústavě zakotvena je. Zákon jasně vymezuje podmínky držení zbraně a stanoví meze jejich používání. Je to tak? Domnívám se, že ano. A pokud to tak je, pak pokusy sebrat lidem zbraně jsou protiústavní. Je to tak? Domnívám se, že ano.

 

(http://neviditelnypes.lidovky.cz/proc-odzbrojit-obcany-0uw-/p_cirkus.aspx?c=A170227_202503_p_cirkus_nef)

Poky

Co je změna ústavy ???

Nejprve ministerstvo vnitra na konci roku 2016 a posléze poslanci na začátku roku 2017 předložili návrh textu, kterým se mění ústavní zákon 110/1998.

Rovnou si řekněme, co návrh změny ústavy NEŘÍKÁ


A opravdu zdvořile žádám všechny novináře, odpůrce, aktivisty, politiky - aby si to přečetli jak zde, tak ve sněmovním tisku.
•    NEPRAVDA 1 - "Občané budou mít právo střílet lidi jako na divokém západě"
•    NEPRAVDA 2 - "Nemá to smysl, protože směrnice EU je stejně nadřazená ústavě"
•    NEPRAVDA 3 - "Nemá to smysl, protože už teď máme výborný zákon o zbraních"
•    NEPRAVDA 4 - "Nemá to smysl bez navazujících zákonů"
•    NEPRAVDA 5 - "Budou vznikat nebezpečné domobrany, které budou brát zákon do vlastních rukou".
•    NEPRAVDA 6 - "Lidé se budou neúměrně ozbrojovat".
•    NEPRAVDA 7 - "Stát vzdal ochranu obyvatel a říká, že se mají chránit vlastními silami".
•    NEPRAVDA 8 - "Civilista nemá potřebný výcvik k rozeznání vraha či teroristy a zásahu proti němu".
•    NEPRAVDA 9 - "Jde to i bez změny ústavy".


Stručný souhrn několika souvislostí mezi argumenty odpůrců a ukázka, proč jsou to nesmysly:
Všimněte si těch logických rozporů, které jsou v těch argumentech zahrnuty a které odpůrci změny ústavy používají často v jednom odstavci jako své argumenty...
Na jednu stranu podle odpůrců ústava nic nezmění a je zbytečná A ZÁROVEŇ straší tím, že se lidé začnou neúměrně ozbrojovat a brát zákon do vlastních rukou?
Na jednu stranu odpůrci říkají, že máme výborný zákon o zbraních, ale všichni se shodují, že směrnice EU nám ho rozbourá?
Na jednu stranu odpůrci říkají, že bez návazných zákonů nemá změna ústavy smysl, ale na druhou uznávají, že už nyní jeden takový zákon máme?

Konkrétní argumenty k jednotlivým nepravdám až lžím:
"Občané budou mít právo střílet lidi jako na divokém západě"
Nesmysl. Občané budou moci nadále činit, jako nyní, v rámci toho, co jim umožňuje trestní zákoník - především v rámci paragrafů o nutné obraně a krajní nouzi.
Nikdo tedy nezíská větší právo proti komukoliv či čemukoliv použít jakoukoliv zbraň.
Kdo mi najde jediný náznak zvýšení tohoto oprávnění v textu ústavní změny či v textu důvodové zprávy, má u mě flašku šampusu.
"Nemá to smysl, protože směrnice EU je stejně nadřazená ústavě"
Ano, směrnice EU je sice v určitých ohledech nadřazená i ústavě. ALE...
Ale EU je založena na několika pilířích různých politik. A pilíř, kam spadá vnitřní bezpečnost státu, je čistě na daném státu, jak si to pořeší.
Proto pokud se občan stane součástí bezpečnosti státu, směrnice o volném obchodu se zbraněmi se na něj vztahuje jen omezeně !!!
"Nemá to smysl, protože už teď máme výborný zákon o zbraních"
Ano, velmi důležité je tam to slovíčko TEĎ.
Teď máme skutečně po odborné stránce parametricky výborný zákon o zbraních, který prověřeným lidem umožňuje vlastnit spoustu zajímavých zbraní.
Jenže právě to "teď" je dočasné a reálně hrozí, že schvalovaná směrnice EU ten náš zákon hrozným způsobem pozmění.
A pokud lidi neodevzdali zbraně za protektorátu pod trestem smrti, je zcela zjevné, že je neodevzdají ani teď pod hrozbou odnětí zbrojního průkazu a pokuty 50.000 Kč
Takže nám tu vznikají hned 2 důvody pro to, abychom PREVENTIVNĚ vytvořili právní rámec, který nám umožní ten stav, který platí TEĎ udržet i nadále.
1. je to funkční, prověřené a dobré
2. hrozí, že se spousta zbraní dostane do ilegality a to je reálný bezpečnostní problém
"Nemá to smysl bez navazujících zákonů"
Ale my už teď přece takový zákon máme. Je to právě ten zákon o zbraních, na který jsme právem hrdi a o kterém i odpůrci ústavní změny hovoří jako o kvalitním zákonu.
Takže i kdyby se nic dalšího nestalo, kvalitní návazný zákon máme.
Jenže ono se stane. EU schválí nesmyslnou směrnici a my budeme nuceni zákon upravit. Jenže právě na základě této ústavní změny budeme moci negativní důsledky směrnice minimalizovat.
"Budou vznikat nebezpečné domobrany, které budou brát zákon do vlastních rukou"
NEBUDOU. Ty už tu jsou, protože různé skupiny lidí s různou kvalitou přístupu k životu nenachází reálné uplatnění.
Jsou tam jak lidé "podivní" (mírně a slušně řečeno), tak lidé normální, kteří se prostě nemají kde jinde sdružit za podobným záměrem.
Jakási branná aktivita ve spolupráci se státem (tudíž státem garantovaná a hlídaná) "vysaje" z těch neřízených domobran spoustu normálních lidí, kteří mohou být reálně užiteční.
A ty "podivné" existence v domobranách naopak "odpadnou", jelikož vlastně nebudou mít jediný důvod existovat. Do státem kontrolovaných struktur se nedostanou.
"Lidé se budou neúměrně ozbrojovat"
Nebudou. Nikde v návrhu změny ústavy není nic o tom, že by se někde měly rozdávat zbraně či zjednodušovat podmínky pro jejich získání.
NAOPAK. Stát za to, že zminimalizuje dopady směrnice, bude od střelců něco očekávat. Něco ve smyslu "prokázání schopnosti být někým, kdo je důležitý pro obranu státu".
Stát tím získá mnohem více informací o lidech, kteří zbraně zakazované směrnicí dodnes mají na běžný zbrojní průkaz a stát bude mít mnohem vetší jistotu, že s nimi lidi umí zacházet bezpečně a bude mít možnost to mnohem aktivněji ovlivňovat a zároveň hlídat.
"Stát vzdal ochranu obyvatel a říká, že se mají chránit vlastními silami"
Naopak, pro ochranu vnitřní bezpečnosti je tu stále primárně policie s pomocí obecní policie a na ochranu vnější bezpečnosti armáda.
Do všech těchto složek investuje stát čím dál vyšší prostředky a obě složky fungují lépe a lépe (někdy je to zlepšení menší, než chceme, někdy i větší, než je nám milé).
Problém však je, že i kdybychom měli 10x více policistů, strážníků a vojáků a měli na ně 20ti násobný rozpočet, tak stejně nám stát nemůže zagarantovat 100% bezpečnost vždy a všude.
Stát jen občanům říká: "tam, kde Vás nikdo jiný už nemůže ochránit, tak tam Vám věříme a svěřujeme možnost se účinně bránit vlastními silami i za pomoci zbraně".
"Civilista nemá potřebný výcvik k rozeznání vraha či teroristy a zásahu proti němu"
Obvyklý nesmysl z úst lidí, kteří se zaštiťují tím, že pouze státní ozbrojené složky by měly mít na starosti bezpečnost lidí.
Kdo se však pohybuje mezi střeleckou veřejností, což je mix civilistů, policistů, vojáků, strážníků, celníků..., ten ví, že pro schopnost vést nějakou účelnou a účinnou střelbu je naprosto nepodstatné, zda je člověk civil či člen nějaké ozbrojené složky. Ale že je to tak 100x závislejší na tom, jak se sám střelbě věnuje ve svém volném čase.
A že by někdo nedokázal rozeznat vraha/teroristu od turisty? No když uvidím, že někdo vedle mě samočinným vojenským Kalašnikovem, pravděpodobně dovezeným odněkud z bývalé Jugoslávie (protože legální zbraně se k tomuto nepoužívají), střílí do lidí a ti padají mrtví či zranění k zemi, tak se při vší skromnosti domnívám, že správně zhodnotím, že toto je terorista a vrah a ne turista.
Za posledních 12 let je mediálně známých 27 případů (tzn. v reálu jich bude mnohem více), kdy ozbrojený civilista zabránil většímu masakru tím, že útočníka postřelil hned na začátku jeho útoku. Ani jednou při tom nezranil nezúčastněnou osobu.
"Jde to i bez změny ústavy"
Ano, tohle je trochu pravda, ale zase platí to známé TEĎ je to pravda.
Při těch tlacích na zakazování všeho možného a při nebezpečí vítězství nějakého populisty ve volbách je ústavně podložený právní rámec řádově mnohem vyšší pojistkou toho, že ten stav vydrží všechny možné politické otřesy, než když to bude prostý zákon.

A proč to naopak do ústavy dát ???
•    Jsme jednou z nejbezpečnějších zemí světa. Chceme, aby to tak zůstalo. Navzdory nesmyslům ve směrnici EU.
•    Evropská směrnice chce s vaničkou vylít i dítě - zákazem určitých zbraní hrozí jejich masívní přechod do ilegality
•    Ústavní rámec je záruka mnohem pevnějšího ukotvení našeho současného stavu, který za dobrý považují i odpůrci zbraní v ústavě
•    Ústavní rámec otevře možnosti k navazujícím zákonným normám, které dále pomohou zvýšit bezpečnost v ČR a omezí vznik a fungování neřízených bojůvek
•    Stát si za posledních 15 let dokázal s držiteli zbraní vytvořit vztah, který je založen na vzájemné důvěře. Toto by byl další krok, který to potvrdí.

Na závěr bych chtěl všechny vyzvat - všímejte si souvislostí, kdy a od koho se objevují mediální hysterické výstupy, které jsou plné výše uvedených nepravd. Jsou to výstupy lidí, kteří pod rouškou toho, že údajně snahou o změnu ústavy šíříme paniku, tak naopak oni šíří paniku. Je zvláštní, že jsou to dokolečka ta samá média a ty samé okruhy lidí a činí tak přesto, že jim výše zmíněné argumenty již byly mnohokrát vysvětleny a oni je stále záměrně ignorují.

Autor: Jan Korecký| pátek 24.2.2017 

Poky

Vážení členové,

návrh změny ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, bude v pondělí 27. února 2017 projednáván na zasedání vlády. Proti tomuto návrhu, který je nejsilnější a možná jedinou reálnou možností odrazit nesmyslná omezení zbraní prosazovaná Evropskou komisí - a přitom naopak upevnit a zajistit náš stávající, dobře promyšlený a funkční systém držení zbraní - se staví mnoho ministerstev, zejména pak Ministerstvo obrany. Lze předpokládat, že příčinou je negativní medializace, kdy jsme byli veřejnosti vylíčeni jako militanti, kteří chtějí střílet lidi pro podezření z terorismu a zakládat vlastní vojenské jednotky.

Oslovte proto ministry a ujistěte je, že nic takového nechcete a návrh ani nic takového neumožňuje. Požádejte je, aby změnu podpořili a zajistili tím naši kvalitní a léty prověřenou legislativu proti neodborným a politicky motivovaným zásahům zvenčí.

Tomáš Trávníček - prezident LEX z.s.
http://gunlex.cz

Stav projednávání návrhu změny ústavního zákona
http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=7&t=1021

Poky

V Plzni dne 19. února 2017

Návrh změny ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

Vážené poslankyně, vážení poslanci,
vážené čtenářky, vážení čtenáři,

na následujících řádcích se nyní pokusím, jako mnozí další v této době, vyjádřit k navrhované změně ústavního zákona, která nyní zahájila cestu legislativním procesem ve formě poslaneckého návrhu a která se týká práva nabývat a držet zbraň. Návrh vyvolal řadu vpravdě extrémních reakcí, ať už ze strany zastánců, tak zejména ze strany odpůrců navrhované změny. Já navrhovanou změnu podporuji a tímto textem se pokusím otupit ostří vyhrocených nálad, které nyní návrh provázejí.

Současný stav, důvěra mezi státem a majiteli zbraní

Česká republika za více jak dvě dekády demokratického vývoje vytvořila v oblasti civilního držení zbraní světově téměř unikátní prostředí, kdy byla nalezena rovnováha mezi právy a povinnostmi majitelů zbraní, aby vlastnictví zbraní civilními osobami nepředstavovalo pro společnost zásadní ohrožení. Navíc, a to je podstatně důležitější, došlo ke vzniku silné důvěry mezi státem a jeho občany. Tato důvěra se například projevila při opakovaných zbraňových amnestiích, kdy lidé bez obav, že přijdou o svůj majetek, nahlásili a zaregistrovali zbraně, které do té doby měli ilegálně třeba proto, že dědeček byl za války partyzán a jeho puška zůstala po válce na půdě za trámem. Touto důvěrou nic neotřásalo až do chvíle, kdy se objevil návrh Evropské komise na novelizaci evropské směrnice o nabývání a držení zbraní civilisty. Majitelé zbraní byli najednou konfrontováni s faktem, že Česká republika není schopna garantovat „svou část“ nepsané dohody, která zjednodušeně řečeno říkala, že dodrží-li občané dané podmínky, nebude stát do jejich vlastnictví zbraní zasahovat. Nyní tedy tito bezúhonní občané celkem po právu očekávají, jak se Česká republika v nastalé situaci zachová.

Jde o akt proti směrnici EU?

V této souvislosti je dobré připomenout, že Česká republika formou usnesení svých vrcholných orgánů výkonné a zákonodárné moci (Usnesení Vlády č. 428 ze dne 11.května 2016, Usnesení Poslanecké sněmovny č. 1190 ze dne 20. dubna 2016, Usnesení Senátu č. 401 ze dne 20.dubna 2016) jasně deklarovala, že současný stav zbraňové legislativy je vyhovující a není žádoucí, aby byl jakkoliv měněn. Z výše uvedeného lze dovodit, že je v zájmu České republiky, aby při implementaci zmiňované směrnice byly v maximální možné míře minimalizovány její reálné dopady do prostředí civilního držení zbraní. Návrh změny ústavního zákona, jak je nyní předložen, je jedním z kroků, které zájmy České republiky v tomto smyslu hájí. Může vzniknout dojem, že se tento návrh snaží jít proti připravované změně zbraňové směrnice EU. Tento dojem je však mylný. Evropská směrnice ve znění návrhu, který je nyní předložen do plenárního zasedání Evropského parlamentu, nabízí řadu výjimek minimalizujících její dopad na legální držitele zbraní. Jednou z takových výjimek je i umožnění vlastnictví zakazovaných zbraní těm civilistům, kteří jsou např. zařazeni do systému národní obrany  členského státu. Tyto výjimky však musejí být řádně a vážně zdůvodněny (http://www.tutonovo.net/direktiva_coreper.pdf, Article 1, §6 návrhu změny směrnice, nové znění Article 6, §2). Právo občanů, dané ústavním zákonem, podílet se na bezpečnosti a  obraně země, a v této souvislosti nabývat a držet zbraně, je přesně takovým řádným a vážným důvodem. Návrh změny ústavního zákona tedy primárně nejde proti připravované změně směrnice, nýbrž využívá možností nabízených směrnicí k  dosažení výše uvedeného zájmu České republiky.

Povolení ke střelbě na teroristy

Díky médiím vznikl dojem, že navrhovaná změna ústavního zákona má být jakýmsi povolením k užití palných zbraní proti útočícím teroristům. Na základě tohoto dojmu byl následně vznesen pochopitelný argument, že toto již umožňuje současná legislativa v rámci institutů nutné obrany resp. krajní nouze a tudíž, že je navrhovaná změna nadbytečná. To je ale dosti zjednodušený pohled na věc. Jak již bylo zmíněno, současný stav na poli civilního vlastnění zbraní byl v České republice budován přes 20 let a osvědčil se. Nyní, a zejména když je tu hrozba narušení tohoto stavu díky evropské legislativě, nastala vhodná doba dát celé věci jakési zastřešení. Je dobré potvrdit kvality systému dokumentem vyšší právní síly, než má pouhý zákon, a zajistit tak trvanlivost celého systému. Zdůrazňuji, že se jedná o potvrzení něčeho, co již prokázalo svou funkčnost a efektivitu. A pikantní na celé věci je, že zbraně vhodné k nošení, tedy pistole s kapacitou zásobníků obvykle menší než 20 nábojů, které by pravděpodobně byly použity proti útočícím teroristům, zatím evropskou směrnicí zakazovány nejsou. Dodatek ústavního zákona skutečně není navrhován jako povolení ke střelbě na teroristy, to by bylo příliš omezené.

Byl by hloupý ten stát, který by nevyužil dobrovolných iniciativ svých občanů

Nejsem expert na mezinárodní ani národní bezpečnostní situaci, přesto si troufám tvrdit, že se tato situace ve světě a potažmo v Evropě zhoršuje a jednotlivé státy začínají rozvíjet úvahy, které by ještě před třeba deseti lety byly nepatřičné. Řada zemí demokratického světa řeší, jak posílit svou obranyschopnost, nelze ani opomenout zejména tedy americký tlak na spojence v rámci NATO o zvýšení výdajů na obranu. V  případě státu s omezenými zdroji, jako má Česká republika, je výhodné, aby takový stát využil při minimálních nákladech dobrovolných aktivit svých občanů k vytvoření jakýchsi záloh použitelných při ohrožení vyžadujícím urychlené posílení branné moci. V České republice je početná skupina lidí, možná násobně větší než celkový počet příslušníků všech ozbrojených složek, kteří vlastní zbrojní průkaz, pravidelně užívají zbraně při sportovní střelbě, lovu nebo střelbě rekreační a udržují si tak na své náklady schopnosti, jejichž využití je právě možné při náhlé potřebě rychlého navýšení obranného potenciálu republiky. Stát by byl hloupý, kdyby nějak vhodně tuto možnost neuchopil a návrh změny ústavního zákona je k tomu dobrým  základem. A zde se dostáváme k souvislosti ústavního dodatku s evropskou směrnicí. Zatím stále ještě významnou úlohu při potenciální obraně republiky hraje samopal Sa vz. 58. Na jeho civilní verzi (nejčastěji CZ 858 TACTICAL), kterou legálně vlastní řada držitelů zbrojních průkazů, dolehnou restrikce obsažené v připravované změně evropské zbraňové směrnice. Přitom právě zkušenosti majitelů těchto zbraní nebo jim podobných jsou v uvažovaném smyslu nejužitečnější. Proto stojí za to umožnit díky změně ústavního zákona využití výjimky, která je součástí navrhované změny směrnice a povolit prověřeným a bezúhonným civilistům dál takové zbraně nabývat a držet a třeba i pod dohledem státu s nimi cvičit.

Další souvislosti a postřehy

V souvislosti s odmítáním navrhované změny ústavního zákona též zaznívá, že naši vyjednavači v EU měli podmínky vyjednat tak, aby nám směrnice vyhovovala a nebylo třeba řešit problém zásahem do ústavního pořádku České republiky. Tato kritika ovšem zcela pomíjí reálné možnosti našich vyjednavačů. Navíc, a to je důležitější, na věc se jde dívat i obráceně. Naši vyjednavači, vzhledem ke své reálné síle, dosáhli takových změn v původním návrhu Evropské komise, že lze nyní za předpokladu schválení změny ústavního zákona v  maximální možné míře využít výjimek ve směrnici v zájmu co nejmenších zásahů do plně vyhovujícího faktického stavu v  České republice ohledně civilisty vlastněných zbraní.

Panují též obavy, že nová úprava podnítí vznik různých obtížně kontrolovatelných domobran apod. V této souvislosti si dovoluji znovu připomenout, že tento akt má zastřešit stav, který byl budován přes dvě desetiletí. Zákon, na který se navrhovaná změna odkazuje, již delší dobu funguje a i po změně ústavního zákona se na jeho platnosti a účinnosti nic nezmění. Pokud současná právní úprava nevedla ke vzniku obávaných ozbrojených skupin, nepovede k nim ani po případném schválení navrhované ústavní změny. V případě schválení návrhu však bude celý legislativní soubor připraven na implementaci evropské směrnice tak, aby šlo dobře využít pravděpodobných výjimek. Pak samozřejmě bude současný zbraňový zákon patřičně novelizován či nahrazen a v nové právní úpravě mohou být definovány další podmínky, které nejen nebezpečí nekontrolovatelných ozbrojených skupin minimalizují.

Závěrečný apel

Prosím, pokuste se při vědomí výše uvedeného zvážit podporu nárvhu změny ústavního zákona. Je to v souladu se zájmy České republiky.

V úctě

Jan Černý v. r.
 

Poky

Podle statistiky Policejního prezídia ČR, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, vlastnilo ke dni 31.12.2016 zbrojní průkaz celkem 300 307 osob.

pocet_drzitelu_zp_2016.gif

Tabulka: Počty držitelů zbrojních průkazů podle skupin oprávnění

  Zbrojní průkazy
Celkem
skupina A
ke sběratelským účelům
skupina B
ke sportovním účelům
skupina C
k loveckým účelům
skupina D
k výkonu zaměstnání nebo povolání
skupina E
k ochraně života, zdraví nebo majetku
2003 310 085 73 368 121 922 135 149 65 876 227 583
2004 308 308 73 555 123 594 131 300 62 525 228 978
2005 310 884 74 466 124 841 128 957 63 961 230 784
2006 311 640 74 887 124 244 122 451 63 568 228 492
2007 308 305 74 945 124 656 114 646 63 305 229 166
2008 309 500 75 829 126 886 112 776 64 918 232 862
2009 310 148 80 754 131 504 113 281 65 955 238 056
2010 311 876 81 117 133 879 112 021 65 597 236 686
2011 311 667 82 229 134 618 107 559 64 840 234 362
2012 306 815 82 572 134 546 105 274 62 889 230 648
2013 292 976 83 619 135 345 104 592 62 175 229 091
2014 292 283 85 463 137 284 105 931 62 286 229 579
2015 292 022 87 877 139 967 107 599 62 742 231 854
2016 300 307 94 307 148 769 109 992 63 938 241 229

Pozn: Jedna osoba (držitel zbrojního průkazu) může být držitelem více skupin oprávnění současně.

pocet_registrovanych_zbrani_2016.gif

Tabulka: Počty střelných zbraní registrovaných u držitelů zbrojních průkazů

  Registrované zbraně
Celkem
kategorie A
zbraně zakázané
kategorie B
zbraně na povolení
kategorie C
zbraně na ohlášení
neurčeno
2003 592 111 280 231 385 181 616 178 830
2004 606 169 449 329 640 275 960 569
2005 621 829 517 340 135 281 177  
2006 635 336 627 320 403 314 306  
2007 649 167 661 302 924 345 582  
2008 665 895 787 303 605 361 503  
2009 682 811 926 304 321 377 564  
2010 700 551 980 299 527 400 044  
2011 706 900 961 292 187 413 752  
2012 721 054 990 300 650 419 414  
2013 736 405 951 310 348 425 106  
2014 752 387 1 121 319 012 432 254  
2015 806 895 1 374 350 467 455 054  
2016 801 532 1 240 359 846 440 446  

Pozn: V letech 2003-2004 probíhala kategorizace zbraní podle nově přijatého zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, který nabyl účinnosti 1. ledna 2003. Proto jsou v tabulce v těchto letech některé zbraně vedeny ve sloupci “neurčeno”.

Poky

Dámy a pánové, vážení přátelé,

jak řada z Vás jistě ví,  probíhá v této době  široká diskuse o “Zbraňové směrnici EU”, jednoduše řečeno o zákazu některých typů dosud legálně držených zbraní a dalších výrazných komplikacích pro legální držitele zbraní, včetně možného “znárodnění” jejich soukromého majetku.

Nemusím snad zdůrazňovat, že tato směrnice nijak nepřispěje k boji s terorismem – teroristé  legálně držené zbraně nepoužívají.

Jen bych rád připomněl, že tyto snahy má Evropská komise již delší dobu, minimálně od roku 2013, kdy šlo o aktivity komisařky Cecilie Malmström.  Od té doby se také této problematice věnuji.

O současném návrhu “Zbraňové směrnice EU” se bude nejspíš hlasovat v březnu tohoto roku.  Přestože může doznat ještě kosmetických úprav,  je ve své podstatě zcela nesmyslná a neakceptovatelná.  Pokud jde o technické detaily, lze je kompletně nalézt na stránce “Sdružení na ochranu práv majitelů zbraní”, jehož jsem také členem (www.gunlex.cz).

Technické detaily jsou nepochybně důležité, daleko důležitější je ale skutečnost,  že jde o výrazný zásah do práv a svobod našich občanů,  a již teď je jasné,  že EK bude chtít jít časem ještě dál.

V této souvislosti bych rád připomněl, že v našich dějinách jde o třetí omezení práva občanů v této oblasti.  Po liberálních pravidlech platících za Rakouska-Uherska a první republiky,  přišlo drastické omezení v době  III říše  a  po ní  za komunistického režimu.

Také proto tento návrh sklidil nesouhlas “napříč politickým spektrem”  v podobě usnesení sněmovny. Proti směrnici bylo 142 poslanců ze 144 přítomných.

Nezahálejí ani naši europoslanci, nicméně je více než jisté, že budeme v Evropském parlamentu přehlasováni.

Tím ovšem celá záležitost nejen nekončí, ale hlavně končit nesmí.

Pokud nechceme připustit toto omezení práv a svobod našich občanů, zbývají v současné době v rámci členství v EU tři možnosti – začlenění legálních nositelů střelných zbraní do systému bezpečnosti státu – v současnosti navrhovaný “ústavní zákon”, který by umožnil platnost “Zbraňové směrnice” částečně nebo úplně eliminovat, aniž by měnil náš současný platný a velice vyvážený “Zákon o střelných zbraních a střelivu”.

Druhá varianta je odmítnutí implementace jako takové, třetí je žaloba na evropskou směrnici.

Všechny tyto možnosti jsou v současné době “v chodu”.

Česká republika připravuje žalobu na evropskou směrnici (je jistě otázkou, zda ji podá).

V legislativním procesu je poslanecký návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti ČR,  který podepsali poslanci z ČSSD, ANO, ODS a KSČM.

A pokud jde o implementaci, je zde jako první jasné vyjádření poslaneckého klubu ODS, které mimo jiné uvádí “Budeme aktivně bránit implementaci dané směrnice do české legislativy, a to i v případě, že ČR budou hrozit sankce”.

Jsem velice rád, že podobné usnesení přijmul na můj návrh i sněm středočeské ODS ““RS ODS Středočeský kraj vyzývá politiky ODS, aby v souladu s usnesením ODS nepodpořili implementaci zbraňové směrnice EK“.

Nicméně, toto musí být záležitost nejen “napříč politickým spektrem”,  ale  i všech občanů,  jde přece o jejich svobody a práva.

Protože jak kdysi řekl G. Orwell “Totalitní stát může dělat velké věci, ale jednu věc udělat nemůže: nemůže dát dělníkovi v továrně pušku a říct mu, aby si ji vzal domů a měl ji v ložnici. Puška visící na zdi dělníkova příbytku nebo farmářovy chýše je symbolem demokracie. A je naším úkolem dohlédnout, aby tam zůstala.”

Takže bych si Vás tímto dovolil požádat,  zda byste nemohli také přiložit “ruku k dílu”,  viditelně a slyšitelně. Kontaktujte “své” poslance a senátory  a další zastupitele, pište a hovořte se svými sousedy, podepisujte petice.

Jistě, je řada lidí, kteří se domnívají, že se jich to netýká… zbraň nemají a ani ji mít nechtějí.  A zaznamenal jsem i názory “jen ať jim to seberou”.

Proto bych rád znovu připomněl,  že přece vůbec nejde  o  zbraně, ke kterým může mít každý svůj vztah.

Jde o práva občanů a o jejich svobodu volby.  A je vlastně úplně jedno, z které strany nám všem ten “salám” ukrajují.  Už teď je menší než byl před deseti lety… a je nejvyšší čas říct DOST.

Poky

Jelikož se v médiích začínají šířit určité fámy ohledně pozice České republiky ve vztahu k návrhu Evropské směrnice o zbraních, cítíme povinnost tyto fámy vyvrátit.

Někteří politici tvrdí, že na posledním jednání Evropské rady (schůze stálých zástupců v Bruselu) zástupci České republiky souhlasili s navrhovanými omezeními legálního držení zbraní. Není to pravda, zástupci České republiky hlasovali proti návrhu a své námitky nechali oficiálně zaprotokolovat.

Obdobně se objevují názory, že za současnou situaci kolem evropské směrnice o zbraních je odpovědné ministerstvo vnitra, které prý nedokázalo pro naši pozici získat podporu většiny států. Ačkoli je LEX spolek apolitický, proti tomuto se musíme důrazně ohradit. Známe situaci kolem této záležitosti a víme, jak se jednání ve skutečnosti odehrávala.

Viděli jsme technické a faktické podklady pro tato jednání, připravené ministerstvem vnitra. Potvrzujeme, že z odborného hlediska byly úplné a bezchybné.

Kromě technických a expertních jednání byla vedena také jednání politická. Jejich směr byl již předem určen skutečností, že omezení legálního držení zbraní kromě Komise požadovaly také velké západní státy, které svým občanům ohroženým terorismem potřebovaly ukázat, že dělají něco pro jejich ochranu.

Pro nizozemské předsednictví tedy bylo směrodatné politické zadání; máme například potvrzeno z více nezávislých zdrojů, že během jednoho jednání předsedající Holanďan pronesl větu „v kontextu poloautomatických zbraní se prostě musí něco zakázat“. Také Komise vytvářela na státy obrovský nátlak neformálními i formálními prostředky - při posledním jednání například hrozila, že nebudou-li schválena omezení legálních zbraní, přinutí Radu procedurálním postupem (požadavkem jednomyslného hlasování) k přijetí původní verze Komise, která byla ještě mnohem horší (registrace maket atd.).

Pro zajímavost můžeme předložit dokument, který byl rozesílán zástupcům členských států den před posledním hlasováním. Jde o oznámení zástupcům členských států, že Německo, Francie, Itálie a Španělsko se shodly na požadavku zákazu některých legálních zbraní, a to takovým způsobem, aby se mu žádný stát nemohl vyhnout. Zároveň požadují, aby ze Směrnice byly odstraněny technické specifikace pro správné znehodnocování zbraní, což byla jedna z mála částí návrhu, který měl skutečný bezpečnostní význam. Tento dokument nebyl zveřejněn, ale jeho pravost máme potvrzenu z několika nezávislých zdrojů.

Proti tomuto nátlaku na přijetí omezení legálních zbraní v Radě zpočátku existovala tzv. blokační menšina (návrh nemůže být schválen, pokud jsou proti alespoň čtyři státy, mající dohromady 30 % obyvatelstva EU). Tato blokační menšina se skládala zejména ze států Visegrádské čtyřky, Skandinávie a Pobaltí, a vznikla právě díky aktivitě zástupců ČR.

Komisi a nizozemskému předsednictví se však podařilo tuto koalici rozbít tím, že některým státům nabídly výjimky a jiné výhody, výměnou za přeběhnutí na její stranu. V situaci, kdy už bylo zřejmé, že zbývající státy už je možné přehlasovat, se všechny zbývající státy kromě České republiky vzdaly, námitky stáhly a omezení práv svých občanů přijaly.

 Potvrzujeme tedy, že experti a diplomaté České republiky učinili v Radě pro odvrácení těchto omezení vše, co bylo možné učinit, a že podle našeho názoru přijetí těchto omezení v Radě nemohli zabránit. Tato omezení požadovaly vlivné západní státy z politických důvodů - potřebovaly zákaz „něčeho“, který by mohly prezentovat svým občanům jako opatření pro jejich ochranu.
 

David Karásek
mluvčí LEX - sdružení na ochranu práv majitelů zbraní, z.s.

Poky

Při velké medializaci navrhované změny ústavního zákona se objevilo mnoho názorů a připomínek ohledně to, jestli je změna potřeba, jestli neuškodí a jak by vlastně měla v praxi vypadat. Nebude snad na škodu, když také napíšeme, jak celou věc vnímáme my – když už jsme ti občané, kterých se to týká.

  Má novela zavést „americký systém“?

V některých oficiálních připomínkách ministerstev se objevily názory, že novela by mohla vést nebo přímo zavádí volné držení a nošení zbraní, které by se rozhodně negativně projevilo na bezpečnosti – viz USA.

Minimálně ta druhá část je určitě pravda: já sám studuji různé systémy držení zbraní přes deset let a vím, že kriminalita se střelnou zbraní je v ČR o tolik nižší oproti USA hlavně proto, že u nás jednak máme propracovaný systém prověřování žadatelů o zbrojní průkaz, který účinně vyřazuje rizikové žadatele, a pak máme systém evidence zbraní, který zajišťuje dohledatelnost a brání únikům na černý trh.

To je pro naše sdružení věc natolik zásadní, že jsme se raději obrátili přímo na Ministerstvo vnitra s dotazem, co je na tom pravdy. MVČR nás ujistilo, že nic takového se neplánuje a že uvedená bezpečnostní opatření považují za stejně zásadní jako my. Jedním z účelů novely má být naopak zachování a pojištění současného systému držení zbraní, který společnost přijala a MVČR ho považuje za optimální kombinaci práv občanů a bezpečnosti společnosti.

 „Lidový hon na teroristy“

Další nedorozumění vzniklo z toho, že se média pochopitelně zaměřila na ten nejzajímavější výklad, tedy přímý zásah ozbrojeného občana proti teroristům. Z toho vznikl dojem, že novela jakoby má prohlásit teroristy za „lovnou zvěř“, které si každý může zastřelit, kolik se mu zachce.

Povšimněte si ale jedné věci: v samotném textu novelu se o použití zbraně nic nepíše. Píše se tam o „nabývání, držení a nošení“, ale o použití ne. Ono vlastně není proč. Pokud už terorista opravdu střílí do lidí, nebo do nich třeba najíždí autem, tak může zasáhnout nejen občan, ale podle ustanovení o nutné obraně a krajní nouzi vlastně kdokoli.

Zrovna tak se v textu nemluví o nějakém rozšíření toho oprávnění, protože to by také nebylo moudré. Ti, kdo říkají, že teroristickou hrozbu by měly řešit v první řadě profesionální bezpečnostní složky, mají v podstatě pravdu. Já sám zbraň nosím, ale kdybych se ocitl na místě, kde probíhá přestřelka mezi policií a teroristy, tak se do toho přece nebudu plést. Plácnu sebou na zem nebo vycouvám, a počkám, až to s nimi policie vyřídí. Zrovna tak kdybych zjistil, že teroristé někde drží rukojmí, tak je přece nepůjdu osvobozovat jako hrdina z akčního filmu. Zavolám policii, která je takovou akci schopna provést podstatně efektivněji a s menším rizikem pro rukojmí. Profesionální zásah je prostě obvykle lepší než laický.

Háček je právě v tom slově obvykle. Představte si situaci, kdy vzniklo ohnisko požáru ve skladu propanbutanových bomb, nebo má po havárii někdo tepenné krvácení. To je situace, kdy zavolat hasiče nebo záchranku a čekat je zjevně špatný nápad. V té chvíli je potřeba, aby někdo popadl hasicí přístroj nebo lékárničku a jednal sám a okamžitě.

Jenže k tomu je potřeba, aby tam ten hasičák nebo lékárnička byly, a pokud možno někde po ruce. S obranou to není jiné, a proto návrh mluví o „nabývání, držení a nošení“. Ono právo se teroristovi bránit zbraní je samo o sobě dost na kočku, když tu zbraň nemáte nebo ji zrovna nemáte u sebe.

Můžete samozřejmě namítnout, že zbraň je něco jiného než hasičák nebo lékárnička. Zbraň je věc potenciálně nebezpečná, zvlášť ve špatných rukou. To máte pravdu – ale právě proto se přece zbraně nedávají jen tak kdekomu. Hasicí přístroj je volně dostupný skoro v každé chodbě a lékárničku vám prodají bez jakýchkoli dokladů, ale na nabývání a držení zbraní se vztahují přísná pravidla a kontrola – a jak už jsem psal výše, to má být zachováno.

 Riziko zneužití

Uvažuje se také nad rizikem zneužití takového ustanovení, a to je samozřejmě dobře.

V úvahu přicházejí dvě rizika:

Za prvé, že držitel zbraně špatně vyhodnotí situaci a zasáhne proti pouze domnělému teroristovi, popřípadě při zásahu proti skutečnému teroristovi ohrozí své spoluobčany.

Toto riziko je ovšem do značné míry neutralizováno tím, že použití zbraně se stále má řídit podmínkami nutné obrany. Nezavádí se žádné nové právo „střílet teroristy, protože jsou to teroristé“. Pokud například v kině uvidíte snědého chlápka s batohem a jeho chování vám přijde podezřelé, můžete ho nahlásit policii, ale stejně po něm nesmíte střílet jen proto, že máte podezření, že je to terorista – ani kdyby opravdu byl.  I nově smí občan střílet pouze na teroristu, který už něco páchá – což je takový těžko zmýlitelný prvek. Pokud ten chlápek vytáhne zbraň a začne střílet nebo sekat do lidí, tak proti němu vlastně smíte zasáhnout, i kdyby terorista nebyl.

Totéž platí i pro to nechtěné ublížení. Vy si v té situaci vlastně můžete vybrat jen ze dvou možností. Buď zasáhnete i s tím rizikem, že ohrozíte jiné lidi, nebo nezasáhnete a necháte pachatele, ať je pozabíjí sám. To je bohužel situace, kdy si můžete vybrat jen mezi rizikem špatných následků, nebo jejich jistotou. (Samozřejmě pokud tu zbraň vůbec nemáte, tak nemusíte nic rozhodovat a druhá možnost nastane automaticky.)

Druhá obava, která se objevila, je riziko vyzbrojování extrémistických skupin, zejména těch, které se ve své ideologii zaštiťují obranou vlasti, demokracie a obdobných hodnot. Objevila se i úvaha o tom, že taková ozbrojená skupina by mohla třeba napadnout projíždějící konvoj armády spřáteleného státu a pak se zaštiťovat právem se podílet na obraně státu.

 K tomu je potřeba znovu připomenout, že změna ustanovuje občanům právo zbraně nabývat, držet a nosit, ale ne je použít. Takové napadení by tedy určitě nebylo u soudu vyhodnoceno jako oprávněné; spíš si myslím, že by bylo kvalifikováno právě jako teroristický útok. Myslím, že v tomhle ohledu by stát byl nekompromisní: stačí vzpomenout nedávný případ skupiny „Českoslovenští vojáci v záloze pro mír“. Dokud nic nedělali, úřady jejich existenci toleroval; ale jakmile jeden z nich řekl něco o „střílení ve Strakovce“, okamžitě následovalo obvinění z trestného činu a de facto rozpad celé skupiny.

Kromě toho se domnívám, že spolupráce mezi občany a státem, která by na změně ústavního zákona 110/1998 Sb stavěla, by mohla tyto extrémisty naopak značně oslabit. Každá extrémistická skupina se skládá z „tvrdého jádra“ skutečných extrémistů, okolo kterého je obvykle „měkký obal“ lidí ještě nezradikalizovaných, ale majících určitý zájem – v tomto případě často dobře myšlený zájem o připravenost k obraně země. Pokud by spoluprací státu a občanských organizací vznikly struktury pro výcvik dobrovolných záloh, spolupracující a navazující na armádu, pak by většina toho „měkkého obalu“ zřejmě šla raději tam a „tvrdá jádra“ extrémistů by zůstala izolovaná a bez možnosti nabírat další členy.

 Selhání státu?

Dalším argumentem často bylo, že se oslabuje důvěra v bezpečnostní složky, pokud tím stát už rovnou nerezignuje na svou funkci záruky bezpečnosti. Zajišťování bezpečnosti je prý základní funkcí státu, takže má být v kompetenci bezpečnostních složek, ne občanů. Pokud stát vyzývá občany, aby se na téhle funkci podíleli, de facto tím přiznává, že na to sám nestačí.

To mi ovšem přijde vůči státu, a zvlášť vůči bezpečnostním složkám, tak trochu nefér. Každému rozumnému člověku musí být přece jasné, že bezpečnostní složky ani při nejlepší vůli a schopnostech nikdy nemohou zajistit stoprocentní bezpečnost a zabránit úplně všemu – viz nedávný případ, kdy v klubu v Istanbulu postřílel terorista téměř čtyřicet lidí, a to v době, kdy město střežilo 17 000 (slovy sedmnáct tisíc) policistů.

K tomu musíme ještě přičíst skutečnost, že terorismus není obyčejná hrozba. Je to zákeřný nepřítel, který s bezpečnostními složkami nebojuje, ale snaží se je obejít a najít si nechráněný cíl. Ví, že bezpečnostní složky nemohou být všude, proto takové situace plánovitě vyhledává.

V takové situaci se stát může zachovat dvěma způsoby. Buď může předstírat, že je všechno v pořádku, že bezpečnost je zajištěna a občané se nemají čeho bát. To je pohodlné, ale je otázkou, jak dlouho mu to občané budou věřit, zvlášť když se budou stávat takové incidenty.

Nebo občanům řekne otevřeně: „Podívejte, tohle není hrozba, které by šlo úplně zabránit. To by muselo být tolik policistů, aby dokázali dávat pozor všude na všechny současně. Takže jestli někdo máte tu legální zbraň a umíte s ní zacházet, tak si ji raději vezměte, protože jestli nějaký terorista proklouzne tajným službám a začne páchat teroristický útok, tak se na vás policie samozřejmě nevykašle a pojede tam, jak nejrychleji bude moct, ale stejně to nemusí stihnout.“

To mi nepřipadá jako selhání. Spíš jako realistické a pravdivé zhodnocení rizika. A určitě bych to přivítal víc, než falešné uklidňování, že se nic neděje a nic nám nehrozí.

 K čemu to bude?

Také se namítá, že deklarovaných účelů se dá dosáhnout už v rámci současných zákonů, takže úprava ústavního zákona je zbytečná.

Já si to nemyslím a těch přínosů tu vidím několik.

Za prvé je to zmíněné zajištění našeho vyváženého systému držení zbraní. Máme u nás něco, co se ve světě skoro nenajde: zákon o zbraních, se kterým jsou prakticky všichni spokojeni. Jsou s ním spokojeni držitelé zbraní, kteří je mají k legálním účelům, je s nimi spokojena i státní správa, která má na starosti bezpečnost. Ale hlavně je s ním spokojena celkově společnost: co tak sleduji průzkumy a názory veřejnosti, v posledních (cca deseti) letech u veřejnosti silně převažuje přístup „zákon máme dobrý a funguje, tak proč do něj vrtat“. Ústavní ochrana by zajistila, že zůstanou zachována jak práva občanů, tak i potřebné bezpečnostní podmínky.

Dále je tu aspekt, který byl v rámci „honů na teroristy“ téměř opomenut, a to že v návrhu se hovoří o obraně vnitřní i vnější. Na tomto základě lze rozvinout výcvik dobrovolných záloh, který by posílil obranyschopnost země; vzorem by nám tu mohlo být Finsko, které má v dobrovolných zálohách cca 900 000 lidí, což je téměř pětina obyvatelstva. Navíc by došlo k výše zmíněnému efektu oslabení polovojenských extrémistických skupin.

Jde také o signál důvěry, který stát vysílá občanům. Dává jim tím najevo, že v nich nevidí riziko, ale naopak oporu. To se může zdát jen symbolickým gestem, ale ono to funguje i naopak; má-li stát důvěru k občanům, vzrůstá i jejich důvěra ve stát, a tím se pochopitelně také zvyšuje ochota spolupracovat a ve společném zájmu něco udělat.

Nakonec je tu otázka, jestli je ten argument zbytečností vůbec legitimní. Co tak sleduji, návrh sklidil u veřejnosti poměrně velký ohlas a zřejmě i nadpoloviční podporu. Zákonodárná moc má vycházet z lidu, aspoň v ústavě se to tak píše; pokud si tedy občané přejí mít v ústavě takové právo, nepřipadá mi úplně legitimní ho smést ze stolu s tím, že ho nepotřebují. Samozřejmě tím nemyslím, že by měl být bez dalšího schválen; ale pokud má nějaký návrh takovou podporu, měli by experti spíše argumentovat pádnými důvody proti, než jej prostě odmítat s odkazem na zbytečnost. Je samozřejmě potřeba, aby názory expertů byly řečeny, vyslechnuty a zváženy; ale jde-li o záležitost legislativy, poslední slovo by měli mít občany volení zákonodárci.

 

David Karásek

člen představenstva a mluvčí LEX z.s. - sdružení na ochranu práv majitelů zbraní

Poky

BULLET-IN

Vážení členové a příznivci LEX,

od posledního bulletinu, který vyšel v březnu 2016 se toho mnoho dost výrazně změnilo. Jak
doma, tak v EU. Většina k dobrému, ale členové Evropské komise a jejich „melody boys“ jsou
stále titíž…

V tomto bulletinu najdete veškerý přehled všeho, co se událo (a v blízké době se dít bude).
Bulletin je zpravidla určen výhradně členům a příznivcům LEX. Tentokrát se ale nebudeme zlobit,
pokud jej poskytnete i dalším lidem. Např. tak, že jej vytisknete a donesete na střelnici nebo do
obchodu.

Koneckonců, duševní Frankenstein stvořený eurokomisí by se dotkl všech, ať již mají členskou
průkazku LEX či nikoliv. A možná, že po přečtení tohoto výtisku nám další spolubojovníci
přibydou.

Obsah bulletinu:
- Rekapitulace roku 2016 z pohledu LEX
- Kam se poděl Ples v Opeře?
- Valná hromada 2017
- Členská základna a související administrativa
- Přehled práce LEX v roce 2016 v souvislosti se směrnicí EU v odkazech
- Směrnice EU o zbraních - souhrn hlavních bodů
- Mezinárodní i domácí spolupráce
- Cesta do Švýcarska
- Regi Memoriál 2016
- Ohlédnutí za seriálem závodů “Čelákovického poháru“ v roce 2016
- Partneři LEX, poskytující výhody našim členům


Bulletin je ke stažení zde:
http://gunlex.cz/component/attachments/download/195  (pdf 2,5MB)

Bulletin distribuujeme ve formátu pdf, pro čtení je třeba Adobe Acrobat Reader, nebo kompatibilní prohlížeč.

Vážení, členové a příznivci LEX, majitelé zbraní a všichni z vás, kterým není lhostejná
otázka občanských svobod, přejeme vám příjemné čtení, krásné prožití vánočních svátků
a vše nejlepší novém roce 2017.

LEX z.s.
sdružení na ochranu práv majitelů zbraní
Tomáš Trávníček
prezident

bulletin_12_2016.pdf